Vzpomínám na svůj první půlmaraton
iDnes vyhlásila soutěž. Blogerka, která napíše nejlepší blog o běhání poletí do San Franciska. Na půlmaraton. Článek jsem si přečetla v lednu, ve chvíli, kdy už jsem věděla, že jsem těhotná. Jaká škoda, pomyslela jsem si, i když jsme miminko jakou dobu plánovali. Pak jsem si ale řekla, že sice nemůžu vyhrát, protože závod WE RUN PRAGUE ani nepoběžím, ale psát blog přeci můžu. Píši, protože mi to začlo bavit, i přinášet radost. A také píši, protože mě třeba někdo pochválí, že jsem ho pobavila, nebo že se v mém psaní pozná. Tak mě to strašně povzbudí, asi jako na 21 kilometru půlmaratonu, když vás kdosi, koho ani neznáte, začne povzbuzovat, že vás tím vyburcuje k rychlejšímu závěru...
Přesně to jsem zažila na Baroko půlmaratonu...
Byl to těžký závod. Jeden z nejtěžších, které jsem absolvovala. Prvních deset km stále do kopce. V těch bylo ještě dost sil, tak to šlo. Ještě jsem byla plna odhodlání a euforie ze startu. Tam jsem si ještě užívala krásnou přírodu okolí Plas.
Vzpomínám si ale, že už na devátém kilometru mi začali ze spodu šíleně bolet chodidla. Cesta byla velmi kamenitá a já každý kámen cítila. Bylo to úplné brnění. Asi jako, když si nohy přesedíte a cítíte mravence. Co budu dělat, více jak půlka přede mnou, napadalo mě. Nikdy předtím se mi to nestalo. Ale nevzdávala jsem to, běžela jsem dál. Každý uběhlý kilometr jsem v duchu oslavovala. Musím přiznat, že to mě to tenkrát hodně posílilo.
Někdy na 13 kilometru totiž přišel zlom a najednou to bylo lepší. V mysli se něco hnulo a já věděla, že už to dokončím. Bylo docela vedro. Vzpomínám si, že občerstvení bylo na každém 5. kilometru. Pít za běhu je velmi náročné, ale důležité. Šlo to ztuha. První tři občerstvovačky jsem využila. Na posledním pátým kilometru už ne, protože jsem v dáli před sebou viděla soupeřku, která se mi najednou zdála jako možná motivace jí dohnat. Na to, že jsem ještě na 10 kilometru nevěděla jestli závod vůbec dokončím to byl velký zlom. Byla tedy dost daleko, ale zkusila jsem to. Vůbec jsem neměla tušení kolik žen je přede mnou, protože jsme vybíhali v obrovském davu cca 500 běžců, kdy někdo běžel jen 10 kilometrů, někdo dokonce maraton.
Pak se mi soupeřka začla přibližovat. To mě posílilo. Zbývali tři kilometry do cíle. V porovnání s tou délkou - cílová rovinka. A to doslova, protože terén už byl daleko jednodužší. Už ne podél vyhřátých polí, ale vinul se hezky lesíkem ve stínu. To byla má šance. Konečně jsem si trochu odpočinula a teď do toho dám vše, rozhodla jsem se. A tak se stalo. Dokonce jsem dva běžce předběhla. Ale pak už sil ubývalo a cíl stále nepřicházel. Možná jsem zrychlila moc brzo, pomyslela jsem si.
Najednou se ale objevil běžec, který mě vyburcoval k nečekanému závěru. Ptal se mne, jak se mi běží a odkud jsem. (mé okolí neběžců často nechápe, jak si můžeme při závodu ještě povídat. :)) A pak pravil: "pojď", a šli jsme "do toho". Zrychlili jsme na posledním kilometru. V té chvíli jsem zase uviděla slečnu před sebou. Terén začínal příjemně klesat a já už jí byla v patách. V poslední zatáčce před cílem už jsem ji jen sledovala a čeklala na vhodnou příležitost ji předběhnout. Do této chvíle si svou pozici hlídala. Pak ale přišla zmiňovaná prudká zatáčka, poslední příležitost těsně před cílem, a tam to konečně šlo. Z posledních sil jsem se do toho opřela, předběhla ji a do cíle nasadila všechnu zbylou energii, co se ještě našla. Byla to úleva. Že to mám za sebou a že jsem to zvládla!
Skvělý pocit. O to radostnější, když jsem se ke svému překvapení ještě dozvěděla, že jsem doběhla první z žen. Z toho jsem si málem sedla na zadek, protože ta slečna navíc byla atletka z běžeckého oddílu v Plzni. Já jsem naprostý amatér, bez běžecké minulosti.
Krásná zkušenost! ZADARMO? Nebo ne?!
Pavla Stachová
Jak se na mateřské nezbláznit? Stále se na něco těšit!
Mateřství se někdy může jevit jako reklama na dokonalý život. Samotné mateřství je krásná věc, ale vše, co to obnáší, je velmi náročný projekt obou rodičů. My se zrovna nacházíme někde u prvních nákresů. Je to právě něco přes rok, co jsem na mateřské, tedy doma a někdy si uvědomím, že už vlastně ani nevím jestli je pátek, nebo pondělí. Sice se to celé jeví jako prázdniny, které platí stát, ale opak je pravdou. Dny jsou všechny stejné a dlouhodobé nevyspání často leze na mozek, protože vyústí v podráždění. Navíc mám, zdá se, velmi živé dítě. Vždy když na mě tedy jdou nějaké ty nenálady, vzpomenu si, jak mi bylo, když jsem každý den vstávala a jezdila do práce hodinu autobusem a hned je mi lépe. Jedno si z pracovního procesu snažím uchovat. To umění těšit se v pondělí až přijde pátek. To totiž doma, chtě nechtě, trochu ztrácíme.
Pavla Stachová
Když máš dítě měla bys přestat s běháním...
To, že se váš volný čas na mateřské scvrkne na minimum, je zcela logické. Najednou už dobře zvažujete, jak naložíte s volným časem, kterého s rostoucím miminkem spíše ubývá, než přibývá. To je také důvod, proč už nepíši žádné články. Vzpomínám si, jak jsem ještě v těhotenství narazila na nějaký příspěvek, jak vám hned po porodu prý všichni rádi "radí", co a jak by jste měla... Teď jsem si na to vzpomněla v souvislosti s radou mojí babičky, že bych už měla prý konečně přestat s tím běháním, když mám dítě. To mě přimělo k malému zamyšlení.
Pavla Stachová
Kdo stále čeká na pochvalu, bude brzy zklamán
Čekáte, že když se budete snažit, druzí vás ocení? Pochvala těší každého, ale neměli bychom jí příliš podléhat, protože si tím zaděláváme na stavy nedocennění v budoucnu. A kdo ví, jestli je každá pochvala od druhé strany vždy upřímná.
Pavla Stachová
Po roční pauze 1. závod
Devět měsíců utrum. Skoro jsem zapomněla, jaké to je nazout boty a vyběhnout. Během své těhotenské, neběžecké pauzy jsem pravidelně psala o svém běhání. Čas mi v tu dobu příliš neutíkal a psaní mi pomáhalo. Nemohla jsem se dočkat chvíle, kdy opráším své běžecké boty. A co teprve zaběhnout si zase závod? Jaké to bude po takové době? Budu muset začínat zase od začátku?
Pavla Stachová
Novoroční "(běh)sevzetí"?
Mílí běžci a běžkyně, přichází nový rok a s ním většinou také nové vize. Jaké máte předsevzetí v běhání? Přiznejme si, většinou si své představy tak trochu idealizujeme. Naběhaných kilometrů není tolik, kolik jsme si stanovili a chutě na sladké se ani trochu nezmenšily. Proto si předsevzetí většinou nedávám. Ale jsem přesvědčena, že každý z nás je pohlcen novými plány a odhodláními. A to je přesně to, co nás žene dál, být lepší a snažit se!
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
ANALÝZA: Válečný kabinet se sype kvůli zájmům Netanjahua
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Po protestu ministra obrany se přidal i člen válečného kabinetu Benjamin Ganc. Chtějí od Netanjahua...
Rušte dětská lůžka, vybízí pojišťovna špitály. Ve hře jsou denní stacionáře
Premium Pediatrů je málo, dětských oddělení moc a ne všechna využita. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Prodej družstevního bytu 2+1, 65 m2 - Teplice
Jugoslávská, Teplice
2 590 000 Kč
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1085x