Mílí běžci a běžkyně, přichází nový rok a s ním většinou také nové vize. Jaké máte předsevzetí v běhání? Přiznejme si, většinou si své představy tak trochu idealizujeme. Naběhaných kilometrů není tolik, kolik jsme si stanovili a chutě na sladké se ani trochu nezmenšily. Proto si předsevzetí většinou nedávám. Ale jsem přesvědčena, že každý z nás je pohlcen novými plány a odhodláními. A to je přesně to, co nás žene dál, být lepší a snažit se!
Všichni si představujeme, že nadcházejicí rok bude lepší, než ten předešlý. Že pro své plány uděláme maximum.
Mám ráda nové začátky.
Ráno jako začátek dne, kdy se ještě zdá, že vše stihnu, protože mám před sebou celý dlouhý den. A také začátek roku, kdy si vždy slibuji, že budu mít celý rok jako přehledně vedený diář, když je tak krásně nový a nepočmáraný.
Bez pravidelnosti, trpělivosti a stereotypu to nejde.
Dar vytrvalosti už každý nemá. Každoročně přeplněné tělocvičny v lednu a o měsíc později už zase prázdné, mluví za vše. Ne vždy ale za nedodržení může slabá vůle. Jednou z příčin porušení novoročního předsevzetí je také jeho nereálnost. Proto si stanovuji jen menší cíle. A také si myslím, že jedním z nejdůležitějších faktorů při dodržování předsevzetí je odměna. Ne pokaždé se mi chce vybíhat do deště, nebo do mrazu... Když si ale po takovém výběhu udělám plnou vanu teplé vody s knížkou a kostičkou kvalitní hořké čokolády, hned je cíl jasnější.
V předešlém roce se mi mé předsevzetí podařilo splnit. Stanovila jsem si zúčasnist se, co možná nejvíce běhů a zlepšit se v pořadí za celý rok. Druhý sen byl uběhnout půlmaraton. V jednom roce jsem běžela dokonce dva. Půlmaraton v Plasích v čase 1:45 a Mikulášskou dvacítku v čase 1:34.
Letošní rok byl ve znamení rodinných změn. Hned po prvním únorovém běhu, "Ganajovou stezkou", byla na cestě Viktorka. Respetktive tento první závod nadcházející sezóny, aniž bych to ještě věděla, se mnou již běžela.
Nadcházející nový rok bude mé předsevzetí daleko skromnější povahy.
Mateřství je časově poměrně náročné. Krásné, ale také zodpovědné. Člověk se najednou bojí více nejen o dítě, ale také o sebe. Protože stát se něco mně = problém. Už to nenapálím z kopce, děj se co děj a když náhodou spadnu, tak co bože? Nejsem přece cimprdlich...
Úplně si letos vystačím s přáním párkrát si do týdne vyběhnout a mezitím navštívit fitko. Přijít s kočárem pozdravit naše členy SV. A pro radost si zaběhnout ty, z některých kratších závodů. Dobrou motivací bývají právě i zaběhnuté závody. Člověk se tam nesmírně nabije energií. Pokud nemůže běžet, tak doporučuji i jako divák.
Dnes jsem z povzdálí sledovala Silvestrovský běh. A byla to hned má dnešní největší společenskosilvestrovská událost, protože večer už mě čeká jen televize. Ale jak jsem dřív tenhle svátek milovala, najednou se to tak obrátí. V mnoha věcech už svým rodičům rozumím. Každopádně jít běhat na Silvestra je moc dobrá věc. Pokud jste si běhání stanovili za své předsevzetí, je to dobré už jen z toho důvodu, že své předsevzetí předběhnete tím, že začnete o den dříve. Není nic horšího, než si říkat začnu zítra. Ale neplatí jen v běhu. Zkuste své plány "předbíhat" a uvidíte, jak to půjde snáze.
Každopádně běhat musím, už jenom pro to, že celé Vánoce se cpu cukrovím.
Cukroví doslova k snídani, k obědu i k večeři. Ale ne, že bych letos upekla tak speciální druh, že bych se ho mohla ujíst. Jo, to je tak, když utratíte všechny peníze za dárky. Salát, řízky se dojí a v lednici zbyde jen to cukroví. Mateřská holt není velká...
Ty předešlé roky se to tak krásně kompenzovalo - to jídlo, ten sport... letos se spoléhám hlavně na to, že nějaké kalorie "spálím" leda tím kojením :) Malá už má skoro k šesti kilům. Teď mě ale nepodezřívejte, že kojím každou hodinu ve snaze snadno bezbolestně "spalovat". :)))
Ale je to asi tak pravděpodobné jako se spoléhat, že je kojení přirozenou a stoprocentní antikoncepcí. To jen tak na okraj.
Ať už máte každý jakékoli předsevzetí, přeji pevnou vůli a...
vše nejlepší do nového roku a hodně naběhaných kilometrů!
