Právě před pár dny jsem se někde dočetla, že v éře sociálních sítí se tomuhle strachu, že něco propásnete, říká FOMO - strachu z promeškaných, či míjených příležitostí k zážitkům, zábavě a seznámením. Facebook, Twitter, LinkedIn a další sociální sítě nás bez přestání zásobují více či méně intimními informacemi ze života přátel, známých, spolužáků, i spolupracovníků. S internetem v mobilu můžeme být online takřka nepřetržitě. A třeba máme pocit, že i musíme: Co kdyby nám něco uteklo?
Může mi utéci i běh?
Od chvíle, co neběhám tento pocit vlastně znám...
Pocit rozpolcenosti, obavy, nepříjemná představa, že tam někde venku se děje cosi důležitého, nebo aspoň skvělého a zábavného, oč přicházíme, tak dnes charakterizují stavy naší duše psychologové. Jsou typickým problémem našeho, takzvaně digitálního věku.
Čistíte si zuby a chystáte se do postele, když vtom z Facebooku nebo Instagramu zjistíte, že vaši kamarádi právě někde jinde prožívají něco úžasného, a propadnete úzkosti z toho, že u toho nejste.
Ujíždí mi vlak, přicházím o něco, prosedím svůj život na gauči, zpanikaříte.
Běžecké stránky lákají podobně neběžce
Statusy, fotografie z běžeckých akcí a odkazy běžeckých stránek a skupin na Facebooku, ale fungují úplně na stejný princip - nalákat lidi k běhání. Navodit "neběžcům" pocit, že o něco skvělého přišli. Ve své podstatě by na tom nebylo nic zlého, kdyby jste momentálně běhat mohli. Problém nastává ve chvíli, kdy vám k tomu něco brání.
V těhotenství jste k určitým věcem diskvalifikovaný. Proto tento pocit vnímám hlavně, ve chvíli, kdy se konají nějaké větší závody, které mají za cíl nalákat, co nejvíce lidí na start. Velké běžecké akce, jsou propagované podobným způsobem jako hudební koncerty, či festivaly. Jsou cílené na lidi široké veřejnosti, i takové, kteří běhají jen příležitostně. V podstatě jediná věc, ve které se mi tento fenomén svým způsobem dotýká, neboť z toho ostatního už jsem, zdá se, vyrostla :). Je to také danné momentálně tím, že se ještě miminko nenarodilo. Mám spousty času, který nejde využít stejným způsobem jako doposud a zároveň ještě nepřišli rodičovské povinnosti.
Naštěstí běhám po obchodech a sháním věci na miminko. :) Tolik krásných oblečků. Třeba tento s vtipným nápisem... jednou třeba vyměníme za nápis: "běžím, dokud neodpadnu"...
Těhotenstvím jsem dospěla
Většina lidí má tendenci uveřejňovat zábavné a lákavé příspěvky, které mají v ostatních vzbudit dojem, že dotyčná osoba je skvělá, zajímavá a dokáže si života patřičně užít. Pečlivě vybrané fotografie a vybroušené hlášky umně zakrývají samotu, pocit nepatřičnosti a plochost.
Čím je člověk starší, tím méně trpí strachem, že nezúčastní-li se všech akcí a nepřečte-li všechny aktualizace stavů ostatních, bude mezi ostatními nějakým způsobem pozadu. Částečně proto, že už se dokáže povznést nad dětinské malichernosti, částečně proto, že povinnosti dospělých mu nedovolí trávit tolik času zbytečnostmi.
Myslím si, že vůbec nejdůležitější je začít si vážit vlastního života a nedat tolik na představy druhých o trávení volného času. Nemůžete být na několika místech zároveň a nemusíte o to ani stát.
