Potrat není politické téma, ale otázka individuální zodpovědnosti a etiky

Aplikované křesťanství. Inkvizice. I tak se dá shrnout směr, jímž se ubírá Polsko. Na spadnutí je tam zpřísnění protipotratového zákonu, který potraty zakáže takřka zcela. S jednou jedinou výjimkou. Kdy bude ohrožen život matky.

Potrat již nebude možný ani v případech, bude-li plod prokazatelně nezvratně postižený nebo bude-li počat násilným trestným činem či incestem. Čeho tím chtějí s prominutím katoličtí fanatici dosáhnout? Co je cílem tohoto opatření, které zasahuje do bytostně intimní sféry ženy, eventuálně páru?

Vymýtí se touto rezolucí potraty? Začne stoupat populační křivka? To si asi jen stěží lze nalhávat. Cílem je skrze politickou moc barbarsky zasáhnout do těch nejintimnějších svobod. Nutit ženu odnosit a porodit dítě, které je výsledkem znásilnění, není nic jiného než další akt násilí spáchaný na oné ženě.

Jak chce stát zajistit, aby ženy takové děti chtěly, ba co víc, aby je milovaly a s láskou o ně pečovaly? Pro stát vše končí porodem. Do statistik se zanese další číslo a zákonodárce s krucifixem za pasem se poplácá po rameni. Vezme si ale takové dítě domů? Nebo se ho ujmou kláštery? Případně ústav?

Interrupce jsou věčným a velice ožehavým tématem, které odnepaměti rozděluje společnost. Jedni je nazývají vraždou, druzí je obhajují jako výsostné právo moci si rozhodnout, co se bude dít s mým tělem. Neexistuje správný názor. Jen řada různých názorů upřednostňujících různá řešení. Ať tak nebo tak, ženy by měly mít možnost volby.

Jakožto matka si nedovedu představit okolnosti, které by mě dohnaly k rozhodnutí podstoupit interrupci, ale zcela jistě bych tuto možnost chtěla mít. Nikoliv jako snadné řešení důsledků své nezodpovědnosti, ale jako případné řešení těžké životní situace, do které se může dostat každý.

Je třeba přijmout fakt, že zákaz potratů nevymaže tento čin z povrchu zemského, jen ho přesune do ústraní a zvedne rizika s ním spojená. Pro všechny zúčastněné strany. Bohužel, u našich severních sousedů toho jsme a ještě budeme svědky. Je bizarní a smutné, že je možné, aby se v 21. století schvalovaly zákony podle Bible a ne podle zdravého rozumu.