Pošťáci čtveráci, dneska jste mi zase hnuli žlučí

DR. Těmito písmeny začíná podací číslo balíku do ruky. Nejdražší zásilkové služby, u níž vám Česká pošta garantuje dodání do druhého dne. Zde můj aktuální příběh s DR (nikoliv však Voštěpem).

15. 11. 2016 Vstup zásilky na SPU. Téhož dne SMS zpráva a e-mail adresátovi – podání zásilky.
17. 11 2016 Výstup zásilky z SPU a přeprava zásilky k dodací poště.
21. 11. 2016 Uložení zásilky.
21. 11. 2016 Přijata žádost o změnu doručení: Doručit zásilku v nejbližším možném termínu.
23. 11. 2016 SMS zpráva a e-mail adresátovi – blížící se konec úložní doby.

Když pominu to, že 17. listopadu byl svátek, stejně mi tam dodání do druhého dne nějak hapruje. Budiž. Přes Track and Trace jsem si tedy zažádala o doručení ve večerních hodinách, službu zpoplatněnou jednou korunou. Nic se ovšem nedělo. Jen potvrzení do smsky. Balík stále nikde.

Dnes tedy volám na poštu. Po x pokusech se dovolám k nám na pobočku, paní za telefonem mi řekne „Moment“ a věnuje se klientovi za přepážkou. Po několika minutách pokládám telefon, neb mě to stojí peníze a vedle mě zvrací nemocné dítě.

Po uklizení zvratků a částečném vychladnutí volám do balíkového depa v Rudné u Prahy. Dva mobilní telefony jsou střídavě obsazené a střídavě vyzvánějí bez toho, že by je někdo zvedl. Vydržím desítky pokusů se tam dovolat, až to nakonec vzdám.

Opět tedy vytáčím číslo na naší poštu, které mi dvě hodiny hlásí, že je nedostupné. Fakt jsem už hodně naštvaná. Na miliontý pokus se dovolám, načež, to se podržte, mi telefon zvedne paní, řekne „Moment“ a věnuje se klientovi za přepážkou. Jsem odhodlaná nezavěsit a ať to stojí, co to stojí, vyčkat na její návrat ke sluchátku.

Po několika minutách křičím do telefonu „Haló!“ jako blázen, aby se ozvalo „Už jsem tady.“

Prosím vás, mě ten telefon stojí peníze a ten balík do ruky, na který už několik dnů čekám, a to tak, že sedím doma na zadku, abych jej nepropásla, ten mě taky stál peníze. Zadala jsem do služby Track and Trace opětovné dodání, ačkoliv žádné první se nekonalo, a nic. Už mě to vážně nebaví. Do depa se nemůžu dovolat, tam to pro jistotu nikdo nebere.

Omlouvám se vám, jak že jste říkala vaše jméno?

Pavla Pokorná.

Píšu si a zařídím to.

No počkejte, zadáte to někam do systému a balík mi doručíte?

Píšu si vás tu a ještě jednou se omlouvám.

Děláte si z nás srandu? Co je tohle za přístup k někomu, kdo vám dává peníze a živí vás? Jsem neskutečně nakrknutá, protože takovýhle šlendrián a ignorace, to se hned tak nevidí. Kam se podělo staré dobré „Náš zákazník, náš pán“?

Klienti jsou České poště jen pro smích a slouží akorát jako dojné krávy. Jinak absolutní nezájem. Chovat se takhle normální podnikatel, tak okamžitě skončí. Dost možná i v kriminále.

Jdu převlíknout poblitou postel, a jestli do konce týdne balík nedoleze, vážně budu zvažovat, že udělám tóčo u vás na velitelství. Jako srandičky odsaď pocaď.