Konečně jsme se dočkali. Kancléřka Angela Merkel předstoupila před svůj lid a ujistila ho o tom, že Německo situaci, kdy je tam teroristický útok téměř na denním pořádku, zvládne. Radujme se! O starost míň pro nás.
Nevím, proč je za toto prohlášení kancléřka českými občany kritizovaná nebo dokonce hanlivě urážená. Sice si posteskla, že rozdělování uprchlíků mezi země Evropské unie nefunguje zcela podle jejích představ a že je zklamaná z neochoty některých států na něm participovat, zároveň však situaci označila za historickou zkoušku, ve které Německo může obstát. Pán Bůh (jen teď úplně přesně nevím který…) mu to přej!
Ať se Němci nechají historicky zkoušet klíďo brďo třeba do aleluja, když o to tolik stojí. Třeba je to pro ně opravdu výzva. Konečně vyhrát nějakou válku. Vlastně se mi tento přístup docela zamlouvá.
Konec konců Merkel všechny ty zbídačené a mírumilovné nebožáky z východu pozvala. A z občanů své země udělala pokusné králíky.
Nemá ale právo je dělat i z nás a z občanů zemí, které s jejím fanatickým dobrodiním nemají, nikdy neměli a nikdy chtít mít nebudou nic společného.
Že je zklamaná? To je mi moc líto. Ale raději budu litovat paní kancléřku, že je smutná, než svoje spoluobčany, kterým bychom mohli zanedlouho chodit zapalovat svíčky před restaurace nebo před obchodní centra.
Milé Německo, milá paní kancléřko Merkel, myslíme na vás a soucítíme s vámi – to je přeci podle vás ta největší zbraň a síla. Máte ji tedy od nás mít. Aber das ist alles.
