Máme prezidenta, jakého si zasloužíme

Na Staromáku jsme si nahlas zavolali po svobodě a demokracii – jako za starých časů. Asi abychom nevyšli ze cviku. Až na to, že svobodu a demokracii tu máme a z ní vzešel i svobodně a demokraticky zvolený prezident.

Ten, proti kterému se teď spikla snad celá zem. Ta samá zem, která ho před více než třemi lety dosadila svými hlasy na Hrad. A nutno říci, že neznámou figurou pro nás nebyl. Takže jaképak překvapení se to teď koná?

Může se mi tisíckrát nelíbit, kdo sedí na Hradě a co dělá, můžu o tom svobodně psát, což taky dělám, můžu o tom svobodně řečnit do mikrofonu před tisícovým publikem, ale ten pán tam sedí legitimně. Jen a jen proto, že jsme to tak většinově chtěli.

Jistě, máme právo na veřejné shromažďování a na projevování názorů a tak dále a tak dále. Co je ale hrozivé – kam se poděla slušnost a kultivovanost? Nelíbí se nám, že máme na Hradě hulváta, ale sami se chováme jako hulváti a veřejně o něm říkáme, že je to mentál, Ten Pi-Tchus, zobrazujeme ho jako obří lejno. Jestli si náhodou takového prezidenta nezasloužíme...

Těžko se mi to říká, ale neumíme s demokracií zacházet. Sice se jí na jednu stranu strašně dožadujeme, ale na stranu druhou nám dělá obrovský problém vyrovnat se se všemi důsledky a zodpovědností, kterou přináší.