Vím, že už je pozdě a že to asi nestihneš, a taky vím, že mé přání je nejspíš z kategorie těch nesplnitelných, ale přece… co kdyby. Moc bych si přála, aby ceny másla šly dolů a abych ho nemusela do brambor odměřovat jako šafránu.
Přes čtyřicet korun za čtvrtku másla je fakt hodně. Což jsem pocítila obzvlášť při pečení vánočního cukroví, protože z ničeho jiného než z másla nepeču, cena necena. Nehodlám sobě a svým bližním kazit chuť a žaludek ztuženými rostlinnými mazadly.
Pár kostek másla jsem měla na mrazáku z dob, kdy se daly v akci pořídit za dvacku, jenže brzy došly. A to jsem se pak nestačila divit, když jsem šla máslo koupit. Někdo si totiž máslem pěkně mastí kapsu.
Říkám si „blbý máslo“, co je na tom tak drahého? Obzvlášť když výkupní ceny mléka jsou rekordně nízké. Naproti tomu snad nejznámější tuk na pečení byl v akci za 9,90. No, nesáhla jsem po tom ani omylem.
Prý za zdražení můžou Vánoce. Viníka bychom tedy měli. Jen jestli to ovšem není spíš tichá dohoda výrobců, která ceny šponuje, kam až si zákazník nechá líbit. A úředníci spí.
Nic naplat, holt si musíme sáhnout hlouběji do peněženky a doufat, že ceny časem aspoň trochu klesnou. Obzvlášť pak my máslomilové, co po vzoru Julie Childové dáváme máslo, kam se dá.
Pod kuře, na ryby, do brambor, do pečiva, do krémových polévek, do omáček… Jo, a taky si ho mažeme na chleba. Respektive jej labužnicky krájíme na tenké plátky. Na čerstvý chleba (třeba s vařeným vejcem), to je královská dobrota! No, nechám si zdát a budu si přát:
Milý Ježíšku, protože jsem celý rok byla hodná, prosím tě, jestli to ještě stihneš, moc by mi udělalo radost, kdyby bylo máslo za rozumnej peníz, abych ho mohla dávat do brambor zase poctivej flák. Potěšíš tím určitě nejen mě.
