Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Hráběma jsem je sbírala...

Sedím u prázdninový snídaně a nípu se v poslední tvarohový buchtě z vietnamský sámošky. Nikdo ji nechtěl - no jo, domácí pečivo to holt není. Pak se zamyslím nad tím, že jsem ještě nikdy v životě, když nepočítám letní brigádu...

...v pekárnách kdysi dávno před třiceti lety, svoje vlastní kynutý buchty neupekla. Nahlas zavzpomínám na své dětství o prázdninách u babičky na Vysočině. Jó to byly buchty, s tvarohem a rozinkami! Vždycky jsem babičce rozmíchávala (a taky tajně ulizovala) tvaroh. A na závěr jsem tu vonící dobrotu právě vytaženou z trouby zasněžila moučkovým cukrem.

"Neměla by ses to už konečně taky naučit, mami? Mramorovanou bábovku už zvládáš celkem obstojně...", vznesla dotaz dospívající dcera. Ten nenápadný osten kritiky přesně zasáhnul svůj cíl.

Náhodou, jogurtový bublaniny, perník na plech, štrůdl nebo muffiny umím bravurně. Bábovka, to už je trochu vyšší level obtížnosti - hlavně aby se nerozpadla! Ale buchty a cokoliv jiného kynutého se zatím nachází za obzorem nedosažitelného, takový můj osobní Mount Everest, na který se už pár let chystám, ale zatím jsem ještě neopustila základní tábor.

Snažím se debatu stočit z tenkého ledu na bezpečnější téma - vzpomínky na časy mládí. Ty mi nikdo nemůže vzít ani zkritizovat. Aspoň doufám.

"Touhle dobou jsme vždycky chodili na houby a borůvky...", nahodím udici a dívám se, co na to spolustolující. Obličeje se protahují.

"To jsme vždycky vstávali v pět nebo v půl šestý, hodili na sebe vytahaný tepláky a holiny a šlo se do Temníka". Žádné nadšení už při představě, že by se muselo vylézt z pelechu o hodinu dříve než normálně do školy, se nekonalo. Ale jen ať se matinka vypovídá, když ji to baví...

"A tak jsme se brouzdali tím lesem, dokud nebyl koš - asi táákhle velký - (rozpřahuju ruce trochu víc než je třeba, abych dodala svým slovům váhu) plný..."

"Plný čeho?" zeptá se ironicky druhá dcera. "To mi netvrď, že tenkrát rostlo tolik hub, co se vešly do táákhle velkýho koše. To jste po tom lese chodili až do večera?"

"Ále houby do večera", odseknu na tu přidrzlou poznámku, "na houby se musí chodit už po ránu, než je ostatní vysbírají. Domů jsme se vrátili tak před desátou, aby se stihla udělat houbová polívka k obědu. Se ví, že jsme měli plný koš hub. Můj táta, váš děda, totiž tvrdí, že všechny houby kromě muchomůrek jsou v zásadě jedlý. Tak jsme sbírali i holubinky, kotrče, kuřátka a já nevím, co ještě všechno..."

Samozřejmě jsem posluchačům nesdělila, že máma pak vždycky udělala tajně čistku v koši a snad díky tomu jsme všichni dosud naživu. Babička pak nemohla pochopit, že je těch hub po očištění tak "málo", jenom asi čtyři pekáče, a taky nikdy neopomněla dodat:

"A co že nenesete žádný lišky? To já když jsem byla mladá holka, tak jsem chodila na sena, pak jsem se vykoupala v tom rybníce pod Špejcharem a tam bylo vždycky lišek jak naseto - hráááběma jsem je sbírala..."

No jo, ale to už je zase jiná historka, to už se v tom nějak zaplétám. Ten rybník pod Špejcharem je, pokud vím, dávno zanesený bahnem, babička už je osmadvacet let na pravdě Boží a lišky (kromě těch v ZOO) už jsem taky neviděla ani nepamatuju...

"Tak děcka, popadněte hrábě a jde se do lesa na houby", shrne debatu hlava rodiny, zatímco já shrnuju nádobí se stolu.

"Cóó, vždyť už je po desátý, to už budou stejně všechny houby vysbíraný", ozvou se hlasitý protesty. "A vůbec, copak někdo z nás jí houby? Nezapomeň, jak nám bylo všem špatně po tom houbovým guláši nebo co..."

Pravda, pravda. Na to se taky nezapomíná. Od těch dob mi houby kromě kupovaných žampiónů a sušených pravých hřibů nesmí přes práh. Ale stejně, to už si člověk ani nemůže zavzpomínat?

"Jo a mami, až přijedem zpátky do Prahy, upečeš ty kynutý buchty? Já jako, že bys to měla mít zmáknutý, než se z tebe jednou stane babička", pošťouchne mne opět někdo zlomyslně.

No, něco na tom bude. Tradice se maj´ udržovat. Jenže když já bych snad raději vzala ty hrábě a šla k rybníčku pod Špejchar...

 

Autor: Pavla Kolářová | čtvrtek 13.7.2017 12:06 | karma článku: 17,00 | přečteno: 704x
  • Další články autora

Pavla Kolářová

Moje (ne)jizerská padesátka...

Dostala jsem medaili. Pamětní. Ale ne za zásluhy. Alespoň pokud mi paměť slouží, na běžkách jsem uběhla (možná) padesátku asi tak za celý svůj dosavadní život. Já, která se zadýchávám po dvou či třech kilometrech ploužení se...

21.2.2022 v 17:40 | Karma: 14,26 | Přečteno: 262x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Třistašedesátpět (ne)předsevzetí...

Hele, tak jo, jestli se chcete každý nový rok týrat nějakými předsevzetími, tak je to váš problém. Já to mám trochu jinak. Žádná předsevzetí mi nesmí vstoupit přes práh domu, jinak s nimi zatočím. Proč se sebemrskat za něco, co...

29.12.2021 v 21:53 | Karma: 15,77 | Přečteno: 264x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Nechtějte být dokonalí...

Včera ráno jsem pozdravila našeho souseda: "Dobrý večer". Byla ještě tma, tak to se snadno splete, že jo. Co byste chtěli, když jde člověk naposledy v tomto kalendářním roce do práce s vidinou, že ho čeká aspoň pár dní volna, ale

23.12.2021 v 19:57 | Karma: 16,40 | Přečteno: 404x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

O černým andělovi, co mluvil sprostě, a Mikuláši s tetováním

Páni, to byla letos nadílka! Bolí mě celé tělo a výdělek nestál za mnoho, pravil umouněný čert. Ty, Mikuláši, nezbyly ti v košíku nějaké dobroty? Mám hlad jako vlk. Ty bys pořád jen jedl, namítl Mikuláš. Zde máš sušenky, poděl se

5.12.2021 v 23:16 | Karma: 17,54 | Přečteno: 423x | Diskuse| Ostatní

Pavla Kolářová

Na chvíli se zastavit...

Co znamenají v životě člověka dvě čárky? Záleží na okolnostech. Může jít o radostné očekávání zrození nového života nebo naopak předzvěst věcí nepříjemných: jak jsem na tom? Pozitivní nebo negativní? Co bude dál? Je to spolehlivý?

30.11.2021 v 15:53 | Karma: 15,25 | Přečteno: 254x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

VIDEO: Jak vidí EU maturanti? Do Unie se už narodili, cení si cestování

1. května 2024  11:45

Česko ve středu slaví dvacáté výročí vstupu do Evropské unie. Redakce iDNES.cz při této...

Ukrajina zasáhla další ruskou rafinérii, okupační armáda zabíjela v Oděse

1. května 2024  9:39,  aktualizováno  11:16

Sledujeme online Ruská protivzdušná obrana v noci na středu sestřelila šest dronů nad čtyřmi regiony, informovalo...

Hasiči při pálení čarodějnic zasahovali u dvaceti požárů, u dalších pak zbytečně

1. května 2024  9:14,  aktualizováno  11:13

Na mnoha místech Česka se během včerejšího posledního dubnového večera rozhořely ohně při tradičním...

Policie v Tbilisi nasadila proti davu plyn i vodní dělo, zadržela 63 lidí

1. května 2024  11:13

Gruzínská policie a demonstranti se v úterý večer střetli v Tbilisi u sídla parlamentu, který v...

Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit

Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...

  • Počet článků 333
  • Celková karma 12,24
  • Průměrná čtenost 873x
Píšu, tedy jsem. Díky, že to občas někdo čtete. Neberu se příliš vážně, jen tak plkám, vymýšlím si, hraju si se slovy, protože je to pro mne tak trochu droga a tak trochu psychoterapie.