Je před námi další zvláštní izraelská sobota – šabat. Tentokrát poměrně chladná a deštivá. Uvidíme, co nám přinese...
Z důvodu šabatu, špatného počasí, našeho mírného nachlazení i promočených věcí dnes zůstáváme na pokoji. Zapékám v mikrovlnce zbytky českého chleba s místním salámem a sýrem. Vypadává internet a hospodář domu se při prosbě o nápravu tváří útrpně. O šabatu je zde naprosté ticho a snad ani nemyjí nádobí.
Nakonec pán internet nahazuje – a my zjišťujeme, že v Česku je teplota přibližně na nule – tudíž je mezi Izraelem a ČR teplotní rozdíl asi šest stupňů. Nepřestává mne překvapovat skok, který zde nastal, před pár dny jsme se potili v tričku a teď se v silném větru a lijáku chvějeme ve věčně navlhlé zimní bundě.
Vlhko a chladno je i v pokoji, klimatizace nezvládá místnost vytopit a shodujeme se, že profukuje všemi okny. Jakoby zde lidé žili stále v letním režimu, protože zima je tu jen krátce... Venku občané chodí rozhalení a i ve větru a dešti se na rozdíl od nás vesele smějí a mohutně telefonují ze svých štíhloučkých telefonků, tolik ladících s jejich často uzounkými postavičkami. Myslím na to, že chodí-li zde ortodoxnější Židé zahalení i v letních vedrech kol 45 stupňů, mají možná zcela výjimečnou termoregulaci a jen tak něco je nerozháže...
Spíme v bundě a za hluku klimatizace, která připomíná rozjíždějící se trolejbus z osmdesátých let. Svítí nám od stropu stabilně třemi světly do obličeje – jednou jsem se prudce probudila s vědomím světla z nebe a myšlenkou, že už si jde možná pro mne Bůh. Přes hluk i světlo ale většinou nocujeme pokojně a zdají se nám zajímavé sny. Ještě na žádném místě na světě se mi tolik snů nezdálo, jde to až ke dvacítce denně a všechny jsou pohodové.
Speciální téma je tady postel. Jezdí s námi na svých čtyřech kluzkých kolečkách průběžně místností, takže ani při spaní zde není žádný stereotyp – stačí se svižněji pootočit a probudíte se o kousek jinde. Manžel se nakonec pokusil svou postel zabezpečit stolkem vyrobeným ze šicího stroje, což mu pomohlo. Já volím noci s překvapením a nic nezabezpečuji.
Spěcháme se mýt, protože teplou vodu zde pouštějí jen ráno a pak odpoledne. Stejně je tu ale jedinečně, klidně, úžasně...
