Jednoho dne k nám darem od milých lidí přišly letenky, zajištěné ubytování a trocha peněz na život v Izraeli. A tak jsme s manželem sbalili pár věcí a do Izraele vyrazili.
Vstali jsme do slunečného nedělního rána a zaregistrovali podivné zvuky. Byla to vrtačka a také jsme slyšeli ťukání jako od datla. Někdo něčím možná klepal do střechy a nám přišlo, že oč intenzívněji se tady v sobotu odpočívá, o to intenzívněji se tu od neděle pracuje.
Rozličné zvuky doléhaly i z ulice a když jsme vyšli ven, viděli jsme, že v neděli se tady hromadne pere. Na spoustě balkonů visely šňůry s prádlem, dokonce podél cesty stály rozevřené sušáky. Určitou výhodu místní mají v tom, že jim stačí vyprat dvě várky – černou a bílou, plus jemně šedou. Oblečení jiného odstínu se v Jeruzalémě totiž téměř nevyskytuje a ani neprodává.
Nasedli jsme do auta a zamířili na výlet k Mrtvému moři. Teď teprve vypukla show. Už víme, proč se varuje před řízením auta v Izraeli. Lidé mířili do práce a ulice zaplnily spousty aut, jedno agresívně vjíždělo do cesty druhému a téměř neustále nekdo na někoho troubil – skoro, jako by to byla národní tradice. K tomu všemu mezi auty pobíhali lidé a přišlo nám téměř zázračné, že jsme nepotkali žádnou nehodu.
Tu se před námi rozprostíralo. A bylo úplně, úplně mrtvé. Mrtvé moře. Žádný živočich, žádná rostlinka... nic. Mělo to kouzlo. Moře široko daleko páchlo sírou a chutnalo jako síra. Kolem byla vyprahlá zem, po které běhaly kozy a poletovali ptáci, kteří se vůbec nebáli. Překvapivě bylo dost teplé a i teď v prosinci se tu dalo spolehlivě koupat – kdyby to bylo jednoduché. Ke koupání jsou totiž povolená vybraná místa. Smočili jsme si nohy a muž moře ochutnal. Myslím, že hned zatoužil dát si pivo.
Při návratu do Jeruzaléma jsem si všimla, jak jsou jeruzalémští hodně štíhlí. Není se čemu divit, potravinový obchod abyste pohledali, ale modlitebny jsou na každém rohu. Něco na tom Jeruzalémě je...
