Ctím náš jazyk, a rozhodně nemohu za to, čemu se v češtině říká "frantík". Pochází to z tradice osahávání Frantíka ve Františkových lázních (kvůli léčbě plodnosti). Dneska jen malé odlehčené zamyšlení nad jménem nového papeže. Jelikož čeština povoluje výjimečně u jmen panovníků, či papežů překlad křestního jména, je jistě v pořádku, že je v médiích nazýván papežem Františkem. Vím, že pravidla to povolují. Papež, coby Argentinec s italskými předky, používá španělštinu, či italštinu - v obojím je Francesco. Já, z úcty k novému papeži, zůstanu u jím vybraného jména, a ne počeštěného. Jedním z důvodů je, že u našich malých synů „Frantíkem“ – tedy malým Františkem - nazýváme něco zcela jiného, takže zrovna u tohoto jména se mi počešťovat nechce. Jakousi úctu k papežskému úřadu uznávám, a navíc mám ve svém věku již nárok na své vrtochy, ne? Takže u mě je papež Francis nebo Francesco.
Nedopouštím se tím jistě ničeho špatného, protože z hlediska češtiny, i jiní žijící slavní Evropané mají svá jména v našich pravidlech nepočeštěna: Juan Carlos, Karl Gustaf, atd. Proč by tedy musí být papež v češtině František? Myslím, že nakonec by nemusel. Ani umělcům či významným osobám neříkáme počeštěně – např. Vilém Shakespeare, nebo Josef Verdi místo Giuseppe Verdi, jména herců také nekomolíme do češtiny.
Nahlédla jsem do pravidel češtiny a dozvěděla jsem se toto: „Při počešťování cizích osobních jmen v českém kontextu, z funkce jména, docházíme k zcela jednoznačnému závěru: v zájmu přesného určení, identifikace příslušníků jiných národností jejich osobní jména při užití v české společenské komunikaci nepřekládáme, tj. nevolíme české ekvivalenty cizích osobních jmen, ani je pravopisně či tvarově nepočešťujeme.“ No vida...
Papež si jistě vybral krásné jméno, navíc na základě jeho sympatií k Františkovi z Assisi. Musím uznat, že i dostupné informace o novém svatém otci odpovídají skromnému životu po vzoru tohoto světce. Nynější papež, coby kardinál žil ve své garsonce místo v paláci, sám si chystal jídlo, odmítal doposud celá léta vůz a řidiče, jezdil městskou dopravou. Nyní, po svém zvolení, odjel s věřícími běžným autobusem, v hotelu sám zaplatil, sbalil si kufry a sám si je odnesl, když se stěhoval do nového papežského obydlí. Navíc je z jezuitského řádu, což je jeden z mála vědecky a pedagogicky pracujících řádů. Doufejme, že tento papež zdravotně vydrží náročný úřad, žije odmalička pouze s jednou plící. Nebýt jeho zastaralých názorů na sexuální stránky života, byl by to velmi "moderní" papež. Koneckonců, je zajímavé, jak s oblibou církev ostře mluví do světské stránky života, která se jich vlastně netýká (tedy až na vyjímky, ať již potrestané, nebo dosposud neprozrazené). Kněží rozhodně těžko mohou posoudit, na základě čeho se rozhodují a párují lidé, kteří mohou žít plným životem. A už vůbec nechápu, jak si církev dovoluje kritizovat znásilněnou ženu, že si nechce nechat dítě zločince. Ale to je na samostatný článek...
Musím přiznat, že nový papež mi připomíná úsměvem a jakousi vyzařující lidskostí Jana Pavla II. – jehož fotku měla moje babička v kuchyni a mívala ho velmi ráda jako pokorného, slušného člověka. Po něm nastoupivší a přepychem se obklopující papež Benedikt XVI. zdaleka neměl u lidí tolik sympatií. Papež Francesco, stejně jako Jan Pavel II., si vybral jednoduché papežské roucho, původně bílé řeholní roucho dominikánského řádu, které chce po většinu svého úřadu nosit.
Takže máme nyní jezuitu v dominikánském rouchu – takový papež ještě v historii také nebyl. Upozornil na to i Dominik Duka, cituji: "Když jsem poprvé pozdravil sv. Otce Františka a gratuloval mu, řekl jsem, že se stal zázrak - z jezuity se stal dominikán," popsal Duka na sociální síti Facebook první setkání po volbě. "Papežové totiž nosí bílý hábit po papeži sv. Piu V., který byl dominikán, zatímco jezuité tradičně nosí hábit černý," vysvětlil.
My Češi nejsme rozhodně tolik věřící národ, jako Slováci, či Italové. Takže z hlediska úcty k papeži snad tolik nevadí, že zrovna jméno František je v češtině hodně používané i pro jiné významy. Pokud opomenu vánoční františky, které údajně „voní“, tak je toto jméno coby oblíbené oslovení Franta skoro ve všech hospodských vtipech, nebo Fanouš v postelových vtipech. Toto jméno je snad v každém filmu. Ale budiž, s tím se člověk tolik nesetká a hospodská kultura má k té náboženské přecijen daleko. Jako mamka malých synů mám ale už dva dny jiný problém. Slovo František je nyní často v televizi a u nás je tak nazýváno cosi, co se nahlas mezi lidmi říkat „nemá“, pokud to není nutné. Název frantík je běžný i ve školce, a v mnoha rodinách našich známých. Mezi námi, všimněte si, že toto jméno už není ani dětem dáváno, a to opět vedou česká jména! Skoro nikdo malému chlapci od malička nevtlouká do hlavy pravý název toho orgánu, kterým čůrá. Pokud malý chlapec na houpačce křičí, že chce už dolů, že ho studí frantík, nebo že se na saních bouchl do frantíka, každý ví, o co jde. I stydlivý dospělý člověk to tak nazývá, tak proč ne dítko, že?
Dále je toto jméno používáno často i v české kinematografii u hrdinů, kteří jsou něčím „jiní“. Namátkou asi nejoblíbenější věta, kterou pronesl doktor ze střediskové vesničky v podání pana Hrušínského: "Víš co Franto, když furt chceš umřít, tak se seber, jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš." To mi rovnou připomíná jeho syna Rudlofa Hrušínského v Knoflíkářích – v nádherné debatě s manželkou, kterou ukončil větou: "Ani Franta Brabec nedal. Ten má moc malý to, no..." Různá oslovení Františku, Franto a Fando je v českých filmech spousta, je to spolu s Josefem nejoblíbenější jméno pro vedlejší role. Toto jméno máme zastoupeno koneckonců i v názvu jednho z novějších filmů František je děvkař. Mezi námi - to je také "případ...
Jen jsem s nadsázkou chtěla napsat, proč mi jméno František přijde pro papeže neobvyklé, mám ho spojeno v podstatě s méně uctivými pozemskými věcmi. No - uznejme, že to vše nemůže nikoho urazit, „frantíškové“ mojich synů zde byli dříve, i filmy zde byly dříve. Navíc právě jméno František si v celé historii nikdy žádný papež nevybral, tak kdo to mohl tušit, že?
