Znáte to, když ženy někoho obdivují a on je jako fanoušek zklame? Třeba jako moje babička špatně nesla, když se oženil Karel Gott. Já a moje vrstevnice už máme jiné hrdiny...fandíme jim, ctíme je, a jako sportovci jsou pro nás vzorem fair play... a neneseme špatně, když se žení ! Naopak - vážíme si jich, že jsou přes všechnu slávu normální chlapi a bezva tátové od rodin, jaké máme i my. Ale u sportovců někdy sláva a medaile může zvýšit zájem fanynek, které nemají charakter. Lehko se jim podlehne...
Výborný skifař Ondřej Synek – náš olympijský hrdina, skvělý sportovec. Když vyhrál MS na Novém Zélandu, jeho manželka porodila dceru Alici a nadšený tatínek se chlubil, že zlatá medaile je pro miminko. Živě si pamatuji, jak v pořadu pana Krause měl těhotnou partnerku a byl jako na trní a byl připraven odejít do nemocnice, jakmile zazvoní mobil. V létě 2011 si svou partnerku vzal. Když letěl v létě 2012 na OH v Londýně, jeho novozélandský soupeř byl na medaili natěšený, ale Ondřej Synek měl už naplánováno, že chce opět vyhrát. Medaile byla pro očekávané druhé miminko – syna Matyáše. Novinové články hlásaly jeho větu: Zlato chci pro syna. Toto léto jsme mohli sledovat rodinné štěstí, lásku, fandění manželky s bříškem a po návratu brzká radost z vytouženého syna!
Nádherný obrázek! To je prostě krásná kombinace – kromě sportovních úspěchů jsme na něj mohli být pyšní, jaký je to chlap a dobrý otec. Mohli jsme si ho vážit i jako člověka. Byl mi velice sympatický. Ale najednou si ho nemohu jako fanynka vážit!
Všichni, kdo jsme se stali rodiči, tak dobře víme, jak je nesmírně náročné období po porodu – psychicky i fyzicky. Přeci jen každý muž zatne zuby a toto období přečká s trpělivostí a nadějí, že se vrátí vše do původních kolejí. Někteří už při druhém a třetím dítěti mají svatozář, ale vědí, že bude vše brzy tak, jako dříve. Manželka přeci jen potřebuje zahojit rány, srovnat vše do původního klidu, náročné je sžívání s miminkem a jeho náročným režimem nočního krmení. Hormony, nevyspání, rány po porodu…to vše naši muži chápou a my je za to milujeme. Muž, který si váží svojí ženy, ji v takovém období nezahýbá! Nenechá se zlákat úsměvy, klidem a pohodou v jiné náruči.
A najednou náš hrdina, úspěšný olympionik, náš fyzicky zdatný sportovec, vše vzdává a opouští tuto loď. Nezvládne zatnout zuby a pomoci ženě při tomto náročném období? Po dvou šťastných letech s dcerkou a manželkou, po dvou měsících s vytouženým synem najednou nedokáže své „hvězdné nebe“ na chvíli opustit a pomoci manželce překonat citlivé období?
Mě se zbořil tak trochu svět…člověk má rád své hrdiny a sžívá se s nimi, takže je každá jejich chyba zabolí. A nedokážu si představit ani stav paní Synkové, její manžel ji opouští v nejhorší možné chvíli !!!
Možná tam měla být snaha pana Synka větší o to více, že jeho manželka má jedno dítko dvouleté a jedno dvouměsíční. Každý, kdo má dvě děti, tak ví, jaká únava je, když nemůžete s miminkem dospávat přes den jeho noční buzení a musíte tu být i pro starší dítko. Nevyspalost, krize, podrážděnost – ano, to je realita skoro čtvrt roku po porodu. A do toho všeho je najednou paní Synková postavená před skutečnost, že manžel od nich odchází? Je mi jí líto a je mi i smutno, jak moc našemu hrdinovi narostl hřebínek. Je teď o něj zájem, holt dobrá partie - ale je i lehká kořist, když má paní v šestinedělí… Pokud ho nyní líbá slečna Hanka, měla by stydět…
Je mi líto, ale toto je můj názor. Jsem žena jako každá jiná a za svůj pohled na věc se nestydím. Vážený hrdino, jsme vašim sportovním fanouškem i nadále, ale jako člověk jste najednou nesympatický. Máte medaile, ale ten nejdůležitější zápas jste prohrál…kde je vaše snaha a bojovnost?
Prohra totiž může být velká. Malé děti nestojí o medaile, ale o tatínka...
Přesto, že Ondřej Synek svoje děti miluje, opustil jejich mámu v době nejhorší pro rodinu, kdy mají všichni držet pohromadě. A to se děti časem dozvědí...
