„Mami, o čem se tam píše, když ta kniha nemá obrázky? Ty písmenka neříkají nic o obrázku? O čem teda? Jak víš, o čem to je?“ - překvapil mě syn opět svou kanonádou otázek. Doma i ve školce má spoustu knížek, ale vždy mu čteme dětské obrázkové knihy. A on má pocit, že písmenka jsou na světě proto, aby obrázky mohly být vysvětleny.
„To vím právě z těch slov, o čem to je. Je to popsáno tak dobře, že nepotřebuju obrázek.“
„Hele mami, to je teda dobrý! Jenom slova? Bez obrázku? Je to jako když nám učitelka pustí cédéčko a jdeme po obědě spát?“
„Přesně tak, máte v postýlkách zavřít oči a jen poslouchat pana herce a jeho vyprávění. On na CD čte přesně takový napsaný slova, jako teď já v knize. Usínáš, nekoukáš na žádné obrázky a přesto víš, o čem to je. Vidíš to taky v hlavičce, že? A paní učitelka si alespoň na chvíli odpočine od mluvení…“ Další otázka od syna nebyla. Někdy jich navazuje třeba deset dalších :-) Bezva! Tak si můžu číst dál.
Ale už si nečtu. Úplně mě ten kluk pobláznil. Jak já vlastně vím, jak to tam vypadá a o čem kniha je? Vidíte, ptám se stejně jako to dítě… Jak ta naše hlava je fantastické zařízení, čtečka a promítačka v jednom. Co si přečtu, vše rovnou v představách vidím. Tak mě napadá, že kniha je vlastně taková 3D technologie nejvyšší kategorie – její slova a popisy umí rozehrát v hlavě čtenáře prostorový příběh, který je jako živý. Kniha dokonce umí dát takový podnět, že se i pusa rozesměje, nebo oči rozpláčou! Je to vlastně kouzlo..
Když jsem včera byla dokoupit dárky k Vánocům, šla jsem ještě do knihkupectví. I když už mám knihy nakoupené, chtěla jsem diář PaperBlanks a podívat se mezi knihy, co je nového. Diáře, které si kupuji, nemají v papírnictví, ale v knihkupectví. Tato oblíbená značka je jediná, která detailně vzhledem desek kopíruje staré ruční vazby a každý vzor mají popsán, z jakého je století, z jakého světadílu, jakou má historii vzoru, atd. Mě se prostě líbí, úplně jsem jim propadla. Jsem v tomhle prostě ženská, co má ráda krásné věci... Od té doby, co máme děti, si tyto zápisníky schováváme, máme tudíž památku jak na děti a jejich nové zoubky, první slovíčka a krůčky, ale i hezkou sbírku starých vazeb diářů, ale i zápisníků. Vlastně díky naší sbírce jsem si opět oblíbila psané slovo a začala psát.
V knihkupectví jsem popadla zápisník, měli na stojanu i mnou sháněný vzor - purpurový podklad a přes něj stříbřité ornamenty, filigrán od německého řezbáře vytvořený kolem roku 1800, krásně doplněný zapínáním na magnet. Originál má nevyčíslitelnou cenu, ale tuto krásnou kopii si koupit můžu. Nadšená a spokojená jsem šla k pokladně. Mám ze sehnaného vzoru radost, ne všechny jejich vyráběné se mi líbí, jsem znovu malá vybíravá holka...
(Můj nový zápisník)
Koukám, že u poklady je fronta, tak si to tady ještě projdu. Přistihla jsem se, že mě baví brouzdat chodbičkami knih spolu s těmi lidmi, co mají stejné zájmy. Nakonec jsem našla ještě jeden dárek, no vida... To souznění a ticho v prodejně je příjemné.
Půlhodina utekla jako voda! Tak jdu zpátky k pokladnám... Byla tam nakonec mnohem větší fronta. Za ten den celkově největší, mnohem delší, než jaká byla ve sportu, než v prodejně s doplňky na mobily a dokonce větší fronta než v parfumérii, kde zejména muži byli vyloženě nevrlí. Jednou do roka to snad jde vydržet, ne? I když mezi námi - ten mix vůní tam byl strašný. V knihkupectví to naopak voní krásně, voní to tam novými knihami a také dřevěnými poličkami. Ve frontě s knížkami se nikdo nehádal a nemračil se na ty, kdož platí kartou a zdržují frontu. Byli tam čtenáři. Byli tam lidé, co ještě ctí knihy a vše tiché a klidné. Lidé měli ve frontě alespoň čas přečíst nějakou tu stránku kupovaných knih a promítnout si příběh, nebo se dozvědět něco nového z poučné knihy.
Po odchodu z knihkupectví jsem narazila na jedinou větší frontu, bylo to v hračkářství. Přede mnou bylo 21 lidí. Ale mě to nevadilo, četla jsem si z nové knihy…
Jsem moc ráda, že tolik lidí ještě čte. Ať už knihy, nebo naše blogy, noviny a komentáře. A jsem ráda, že i děti mají rády knížky. Při tak velkém nárůstu pasivní zábavy, videopůjčoven a her je to malý zázrak. Kniha, psaná kdysi rukou a dneska tištěná, nebo ve verzi na čtečce knih je vždy psaným slovem a zůstává po staletí nepřekonána. A doufám, že to tak ještě dlouho bude…
