Budoucí prezident Miloš Zeman se vyjádřil o ústavní žalobě na Václava Klause, že se jedná o hysterickou reakci. Nemůžu souhlasit - myslím si rozhodně, že hysterická reakce by byla jen zbrklá nepromyšlená žaloba, podaná krátce po amnestii, tudíž bez znalosti následků prezidentova rozhodnutí - a tím i bez logického úsudku, co měla vlastně amnestie zakrýt. Nemluvě o dalších bodech, které jsou dlouhodobého rázu.
Cituji Miloše Zemana, když se vyjádřil o schválení žaloby: „Pokládám to za hysterickou reakci, protože velezrada je přesně definovaný pojem a amnestie se do něho prostě nevejde," uvedl Zeman. Na místě senátorů by usiloval "spíše o zrušení celé amnestie nebo realisticky alespoň její nejkritizovanější části", která zastavuje trestní stíhání se sazbou do deseti let trvající více než osm let. Do tohoto bodu totiž spadlo mnoho sledovaných kauz týkajících se korupce či závažné hospodářské kriminality.
Tak předně - velezrada není v naší ústavě nijak přesněji definovaný pojem - to je naopak tak překvapivě volně vyložitelný termín, že mi přijde spíše jen zmíněný "mimochodem" v Ústavě. Je definována pouze zákonem, který bude jistě soudem posuzován. Ale zřejmě nikdo nepředpokládal, že by někdo snad našeho prezidenta mohl žalovat.
Dále mě zaujal nápad pana Zemana, jak by se to vlastně mělo realizovat - že by na místě senátorů spíše uvažoval o zrušení amnestie, či sporného článku - tak si říkám, škoda, že proto tedy něco neudělal. Jako budoucí prezident zvolený lidmi, by možná měl vyjádřit svůj názor na amnestii jasně již dříve - a i co by se mělo udělat, aby neplatila. Jako budoucího prezidenta se ho bude problematika amnestií a milostí týkat velmi zásadním způsobem. Jeho mlčení k problému, ale i jeho "rada po hodině dvanácté" působí poněkud liknavě - senátoři již ústavní žalobu schválili. Nechme tedy skutečené posouzení odborníkům. Jelikož se na ní podílí výborná ústavní právnička paní Wagnerová, tak věřím, že Senát ví, co dělá. I když slovo velezrada je podle mě silným výrazem. Bohužel jiný způsob žaloby na prezidenta není. Jak tedy upozornit na některé činy, hraničící se zneužíváním této funkce? Holt to jde pouze senátní cestou.
Ale to jsou vše samozřejmě jen úvahy nad vyjádřením Miloše Zemana, rozhodně ale trvám na tom, že se nejedná o hysterickou reakci. Dejme tomu, že by to mohlo být viděno jako recese, či protest - ale s hysterií to nemá nic společného. A doufám, že pan Zeman se nestane také fanouškem přehaných slovních obratů, jak jeho předchůdce. Pan Klaus velmi rád užívá krajní slovní obraty i při běžných prohlášeních či komentářích akcí. Naposledy při mistrovství v biatlonu se nechal slyšet, že je "šokován, že je o tento závod mnohem větší zájem, než o sjezd na lyžích". Všichni víme, že Václav Klaus je klasický lyžař - sjezdař, ale přecijen výraz "jsem šokován" - místo pochvaly organizátorům akce, že je o ni tak velký zájem. Zvláště, pokud se vyjadřuje veřejně a přímo jako účastník této akce. Jsou to takové malé detaily, které občanům zůstávají v mysli - politicky nedůležité větičky při společenských akcích a projevech, které ale poskládají mozaiku povahy a osobních vlastností. Například pokud pana Klause někam pozvou, mohl by jim to prostě pochválit, ne? I když ho tam někteří občané vypískali...
Doufám, že nový, "demokraticky" zvolený prezident bude projevovat méně namyšlenosti a více skromnosti. A také méně škodolibosti, než jeho předchůdce. Tím samozřejmě narážím na největší úlet pana Klause po volbách, když o prohře pana Schwarzenberga ze zahraničí vzkázal, že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Bylo to jasné popíchnutí těm, kdo pravdoláskařsky přemýšlí (a uznávají tuto větu v tom čistém smyslu slova). Slova pravda a láska může použít pro výsměch jen člověk, který si dost dobře neuvědomuje, co v češtině znamenají, nebo se chce škodolibě nechat slyšet. Laskavý čtenář si jistě doplní, která z variant je u Klause pravděpodobná.
Jeho škodolibost se mu bohužel tentokrát vymstila, protože stejně je pak vnímán a popisován jak doma, tak i v zahraničí. Zahraniční tisk si nenechal ujít příležitost dokonce škodolibě reagovat na žalobu senátu. Německý tisk píše, že Klaus konečně vstoupil žalobou do dějin, jak si tak dlouho přál. Die Welt se zmiňuje v jiném smyslu - a to, že Klaus stále mluvil o fiktivních útocích, ale po žalobě snad už pochopil, že národ naštval skutečně a ne fiktivně. Konzervativní americký tisk - Wall Street Journal vyjádřil tímto konec egoisty Klause. Myslím, si, že se pletou - jeho ego se přece nenechá ovlivnit něčím tak malicherným, jako je Ústavní žaloba. Žádný z deníků nezapomíná dodat, že na funkci prezidenta už to vliv mít nebude a že senátní žaloba je podle většiny komentátorů takovým symbolickým rozloučením republiky s prezidentem, i když v případě odsouzení prakticky přijde jen o penzi a náhrady na kancelář.
Neříkám, že vše, co kdy udělal v politice, je špatné - ale netuším, co by se muselo stát, aby tento člověk začal být osobnostně skromným a dědečkovsky milým, moudrým mužem... Tak na mě totiž působí svými projevy a díly jeho předchůdci Masaryk, nebo Havel. A doufejme, že pan Zeman nám nezpychne natolik, aby mu muselo být jeho "božské ego" zastaveno takovým společenským a politickým gestem, jako je například nyní žaloba, schválená senátem. Je to gesto, je to STOPka, a je to jediný způsob, jak zviditelnit, že prezident není neomylný. Je to způsob protestu a vnímám to jako nespokojenost s tím, jak se choval a rozhodoval zejména za poslední rok svého období. Pochybuji, že by pan Klaus připustil, že by něco udělal někdy špatně - ale za pokus to stojí...
