Rána dětí Gusty Husáka, aneb jsou toto plky?

Ráno vstanu a půjdu koupit vanu. Ne, nebojte přátelé, chci vám popsat dny, jaké jsem prožíval v naší milované vlasti. Byl jsem vyškolen na práci s lidmi. Pracoval jsem zprvu jako dělník, ale později jsem doslova přemluvil naši bývalou závodnickou legendu rallye, aby mi dal šanci prodávat nové vozy ve svém nově postaveném autosalonu. Dnes lituji, že jsem se zúčastnil něčeho takového, neboť jsem jako frézař pobíral dvakrát větší plat. Nastartoval jsem po práci v továrně kariéru prodejce nových vozů u člověka, který chtěl do podnikání vložit i své dobré jméno a dařilo se. Prodával jsem a obchody šly jak po másle. Na podhůří Orlických hor, v téměř vesnických poměrech, přes 300 prodaných  vozů ročně. Výborná vize do budoucnosti v duchu toho, čemu se říká tržní hospodářství. A hle, účastník slavné ralye Monte Carlo s vozem Š 130 zjistil, že v naší milované vlasti to není jen o tom spravedlivém neohroženém podnikání a doběhl na to, čemu se říká vliv silných lidí, kteří byli u vesla dříve, než někdo předpokládal a mého milého šéfa odsoudili lehce k zániku tím, že se na něho domluvila vlivná konkurence s dodavatelem. Odebrala se mu smlouva a veškerý úspěch byl pryč. Úspěch někomu totiž velmi vadil. Majitele druhého autosalonu zde nebudu jmenovat, ale jeho dlouhé prsty, pod tíží svých bankovek, zapracovaly na vlivných místech. Ikdyž jsem měl nízký plat za výnosné obchody v té době, opravdu mi začaly tyto mafiánské praktiky vadit. Něco nebylo v pořádku, vždyť např. v Německu se toto neděje. Konkurenční soutěž tam není tak špinavá. Chtíč prachů, to je ten důvod, kvůli kterému český člověk tak nějak selhává ve své podstatě. Mám dost prachů, tak proč nechtít ještě více i díky nekalostem. Zde bych podotkl, že tato vlastnost je vyloženě středoevropská a promítá se do politiky jako taková již od středního managmentu přes obce, kraje až po Vládu. Mafie až po Vládu, co na to jiného říci. Odbouráme každého, kdo nám poleze do zelí a nedopustíme žádnou férovku. Jak docílit změnu v myšlení českého člověka, pro kterého je nejdůležitější msta, úplatky a drahé auto před novou vilou, jestli je v křižovatce rychlejší v rozjezdu, než ten "chudák" se starším vozem. Mentalita je skutečně, jak říká prezident Francie Sarkozy, rumunská. Tento prezident nás, kteří se chceme rovnat civilizovanému světu, řadí do jednoho pytle s romskou většinou v Rumunsku. Čech nebo Rumun, vždyť je to jedno. Za kus žvance by udělali cokoliv či udali kde koho. Ano, je to na zvážení, jestli chceme i nadále být před světem takoví. Já říkám, že je potřeba udělat změnu, v myšlení českého člověka najít místečko v našich mozečcích, kdy budeme ohleduplnější k ostatním, ubrat plyn, neriskovat a přemýšlet. Vypracovat žebříček států v soutěži chtíče za penězi a požitky, tak jsme ve světě na prvním místě. Musí nám to v našich hlavách, jak bych tak řekl, někde přecvaknout, abychom se z toho dostali na normální úroveň. Nevážíme si našeho zdraví a ani té chvíle, kdy můžeme být chvilku na živu. Náš život je prázdný a musíme sami si uvědomit, že všichni, Češi, žijeme na malém plácku ve středu Evropy a že lze se k sobě chovat jinak, po vzoru obyvatel zemí Beneluxu či severních zemí. Jako prodejce vozů jsem se denně setkával s touhou lidí se odlišit či ukázat se v okolí. Již tenkrát mne zarážela ta náruživost a slepá představa bohatých lidí, že právě nyní ostatním ukáži, jak jsem s penězi za vodou. Domnívám se, že v době postkomunistické žijeme stále ve zmatku. Naše vnitřní nevyrovnanost se skutečností, že se blížíme blahobytu vyspělých kapitalistických zemí, nás zaslepuje. Národní hrdost, že jsme ukončili komunsmus, nás vrhla špatným směrem vnímání. Je nutné na tom všem ještě zapracovat. Nedospěli jsme k přechodu v kapitalismus, stále jsme oslabeni vědomím z dřívější doby a nás "dětí Gusty Husáka" je opravdu ještě mnoho a s tím souvisí naše uvažování a polemika ohledně celého tohoto příspěvku. Doplním: neber úplatky, neber úplatky, neber úplatky. Druhý den při ranním vstávání přemyšlím nad změnou.