Návrat do minulosti? Proč si ho dnes nepřát!

Líbil se mi článek kolegy blogera Oldřicha Slováčka. V podstatě se s obsahem ztotožňuji s vyjímkou jedné věci z konce článku, kdy autor nechce zatracovat současnost. Já ji totiž nepřestatnu nenávidět a rád bych ji zatratil co nejdříve. Celé porevoluční období přineslo mé rodině kromě hezké elektroniky a dostupného ovoce pouze obavy z toho, jak budou dále žít mé děti a jestli jsem je měl opravdu přivést do světa s tzv. hospodářstvím trhu a se zkorumpovaným politickým děním. Ústupky současné vlády mi připomínají spíše průvod alegorických vozů při 1.máji. Nalhávání obyčejným občanům je právě to, co jim jde v současnosti nejlépe. I v minulé době komunistické se lhalo také, ale mám za to, že méně. K návratu se  nedopracujeme, ale je možné si vzít z komunismu ponaučení a použít některé věci v dnešní době zlodějny a bratrovražedných mezilidských vztahů. Pro připomenutí článek níže uvádím:

Oldřich Slováček (oldrichslovacek.blog.iDNES.cz):

Jen si tak nahlas přemýšlím a píšu o věcech tak, jak je vidím a co si o nich myslím. Nechci psát
odborně fundované články nabité argumenty a vím, že se budu v mnohém i mýlit.

O autorovi:
Jsem ročník 1950 a to v mnohém ovlivňuje mé názory. Leccos o životě jsem pochopil, jiné asi
nepochopím nikdy. Tragickou chybou bojovníků "za něco" je, že začnou bojovat "proti někomu".
Neboť cesta do pekel bývá často dlážděna dobrými úmysly.

Prý jsme se za komunistů v práci jen flákali.
Jedna z mnoha pravicových "poudaček" o životě v letech 1948 - 1990, s budovatelskou
jiskrou v oku vyprávěná nejen dětem a "nepamětníkům", je ta o zaměstnanosti a pracovních
výkonech.
Ano, existovala pracovní povinnost. Vycházelo se z toho, že bez práce nejsou koláče a
nechce-li člověk zemřít hlady nebo nechce-li se živit kriminalitou, musí být logicky někde
zaměstnán. Jinak by to byl příživník. V občanském průkazu byly stránky vyhrazené pro
potvrzení o zaměstnání. Při nástupu do práce razítko nástupu, při ukončení opět razítko. O
tom by mohli disidenti v čele s panem Havlem vyprávět dlouhé historky.

Existoval vtip, že lidé se tváří, že pracují a stát se tvářil, že je platí. Ano, ve srovnání s dnešní
inflací to byly mzdy doslova směšné (v roce 1960 byla průměrná hrubá měsíční mzda 1.303
Kčs, v roce 1970/1.915 Kčs, 1980/2.656 Kčs, 1989/3.170 Kčs, 2000/13.219 Kč a loni ta
nejnižší byla v KV kraji 18.800 a nejvyšší v Praze 28.000 Kč ). Samozřejmě, podstatným
ukazatelem je, co a kolik si člověk za tuto mzdu mohl koupit tehdy a dnes.
Existuje však ono slůvko ale. Ti tzv. flákači ve fabrikách, úřadech, institucích, družstvech,
službách, obchodech a v JZD dokázali vyprodukovat takový objem prostředků, že
socialistický stát mohl výrazně dotovat a přispívat na jesle, školky, bytovou výstavbu,
dopravu, energie domácností, potraviny, kulturu, základní tělesnou výchovu i vrcholový sport,
umění, rekreaci občanů i volnočasové aktivity v zájmových klubech a kroužcích při
Svazarmu, kulturních domech a školách. Bezúročné nebo velmi výhodné byly peněžní půjčky
(30.000 Kčs byla v r. 1976 velmi výhodná novomanželská půjčka), úspory byly slušně
úrokovány. Zcela zdarma bylo vzdělání, zdravotní a lékařská péče včetně léků.
V průběhu 40let budování socialismu tito "nemakačenkové" povinně pracující stihli postavit
továrny, doly a hutě, železnice, dálnice a silnice, přehrady a vodní, tepelné a jaderné
elektárny, metro, desetitisíce bytů, kulturní domy, prodejny, zemědělské objekty atd. Po celou
dobu se stačila vyzbrojovat a udržovat téměř 300 tisícová ČSLA a ještě zbylo na pomoc
spřáteleným a rozvojovým zemím. Zcela zásadně se zindustrializovalo a téměř vybudovalo
nové Slovensko.

Československé zemědělství bylo naprosto soběstačné ve většině nejdůležitějších produktů,
včetně masa, mléka, obilí, cukrové řepy, chmele, brambor, a velké části ovoce a zeleniny.
Dováželo se jen to, co se u nás nedalo vypěstovat. Jenom hovězího dobytka tu bylo téměř 2
miliony kusů. Obdělával se každý metr půdy, lidé na vesnicích nacházeli v družstvech práci a
nemuseli dojíždět.

Výrazně nízké mzdy tedy byly kompenzovány výše uvedenými nízkými cenami a životními
náklady. Pracovní povinnost upevňovala návyky a vědomí nejen Cikánů, ale i absolventů
škol, že živobytí je nutné si zabezpečit prací. Věřím tomu, že dnešní absolvent školy, který
hned nezačne pracovat, po nějaké době přirozeně "zleniví", je pro něj stále "odpornější" začít
pracovat a zahálčivý způsob života ze státních nebo rodičovských podpor se mu "dostane pod
kůži".

Dnešní zcela pokřivený pohled na bohaté a úspěšné spoluobčany nepochází z dob minulých,
jak se nás snaží někteří přesvědčit. Pochází z doby porevoluční, z devadesátých let divoké
privatizace, tunelování (kolik miliard stát napumpoval do bank a za kolik se prodávaly
pozemky a fabriky?), převodů státních miliardových částek do soukromých rukou,
rozkrádáním, pochybnými kšefty, podnikáním na hraně zákona (jen si vzpomeňte na kauzy
topných olejů, nafty a benzínu, lihu atd.), pašováním neprocleného zboží, daňovými podvody
atd.atd. Vznikla zde vrstva novodobých milionářů a miliardářů, zbohatlíků, kteří ke svému
majetku nepřišli poctivou a tvrdou prací, řemeslnou dovedností, chytrým podnikatelským
záměrem apod.

Tito lidé dávali na obdiv své bohatství, téměř nikdo z nich nebyl potrestán (důvod se vždy
našel), vstupovali do politiky nebo si politiky koupili. Na druhé straně tu byly miliony poctivě
pracujících a platících daně, snažících se a přesto pro ně statisticky průměrný plat zůstal
nedostižný. Jen se po nich chtělo utahování opasků a pochopení složité situace. Stále více
nenacházeli práci a byli odkázáni na podporu, stále více museli na udržení své životní úrovně
připlácet. Pro řadu z nich se dříve řada běžných věcí stala nedostupnými. Není proto divu, že
na bohaté a úspěšné lidi se pohlíží jako na podvodníky a není v povědomí občanů rozlišováno
mezi poctivým a úspěšným podnikatelem a pochybným zbohatlíkem. Přetrvává názor, že z
poctivé práce ještě nikdo nedokázal zbohatnout, že poctivost se nevyplácí a že politika je
svinstvo. Prostě "zavládla blbá nálada". Dnes všichni makají jak otroci, nikdo se nefláká a
přitom na nic nejsou peníze! Není to paradox?

Nijak nechci vychvalovat minulost, taková byla doba, takoví jsme byli. Dobří i špatní.
Nechci současně zatracovat současnost, prostě to tak je a asi má být. Jen chci některým
neobjektivním kritikům "staré generace a socialistického režimu" některé věci
připomenout. Tak jak nechcete zapomenout na vládu jedné strany, na cenzuru,
opevněné státní hranice, vykonstruované politické procesy a perzekuování pro svůj
sociální původ, názor nebo víru, nezapomínejte také na věci, které milionům lidí
přinášely spokojený život s perspektivou, jistotou a beze strachu o práci a v bezpečí.
Návrat do minulosti je nemožný a já si ho nepřeju.

Řečeno s klasikem "Čo bolo, to bolo...".

Ale mlčet k jednostrannému překrucování minulosti nebodokonce lžím nebudu, stejně jako ke zkreslování a neobjektivnímu vykládání současnosti.