Jak na to

Co dělat, aby se to, o čem je tu řeč, změnilo? Především je nutné se více zajímat o politiku takovým tím zdravým americkým způsobem. Vystupovat řečnicky na ulicích, představovat svou vizi a mít kolem sebe tým. Jde o to, aby lidé volili toho, koho znají a důvěřovali mu. Zároveň, zvolený kandidát, sklidí před nimi ovoce, tedy zúčtuje s ním každý, kterému slíbil do očí. V našem státě se děje to, že voliči jsou tzv. pasivními, nebo-li volí toho, kdo jim je pouze sympatický, nebo ho téměř většinou neznají a nebo se jim zdá milý v televizi.Nejde přeci o to změnit celý politický režim, ale o to, aby volby nebyly pasivní, aby to všem nebylo jedno. Pak by se nestalo to, že lidé si zvolili pravici a utahování opasků sami jen proto, že v zemi je více podnikatelů než dělníků. Naříkají již pozdě a rádi by vzali na všechny hole. Takováto myšlenka je sice řešení, svrhnout všechny do Vltavy, jak se kdysi vyjadřoval pan Sládek, ale je nerelativní. V naší demokracii neplatí zpětná vazba za činy, kterých se dopustí politici a to vyplývá od počátku naší demokracie, která má nemocný volební princip. Komunismus bych sice odsoudil, ale vzal si z něho poučení pro lepší časy. Nevědomost občanská je tu stále. Pro stát je tato nevědomost výhodou, mocenské kruhy lépe manipulují s občanstvem, ať přes takové silné nástroje, jako je televize, rozhlas či tisk. Tato vlastnost politické kultury se nezměnila. Manipulace je téměř na stejné úrovni s dřívějším komunismem. Dnešní člověk důvěřuje sice rychleji, neboť se domnívá, že právě nyní se dobře žije v současné demokracii. Ta ale zaznamenává vývoj a vždy povinností státu bude umělá manipulace a diktatura. Dříve diktatura dělnické třídy dnes diktatura trhu. Vždy se najde ten správný název pro současný průběh našeho života. Pokud se ptáte, jaké poučení si lze vzít z doby komunistické kromě politických vražd a omezování svobod, pak lze jednoznačně říci, že to bylo silné hospodářství, kde největší přínos do státní kasy plynul z toho, co jsme si po revoluci zlikvidovali. Tím bylo těžké strojírenství a hutnictví. Dnes máme jen trh s automobily, který za určitou dobu vyprchá. Nebude, kdo by stále kupoval vozy vyrobené pod taktovkou jiných zemí a vlastníků. Dnes, jako stát, nemáme vůbec nic. Jen dluhy. Tak tolik z poučení hospodářstvím, které sice kritizujeme jako nesmlně centralistické, ale že bylo silné před vlivy ostatního světa, to nikdo nezmiňujeme. Platila však z něho velmi negativně dnes hlášená všemi směry politiky i nepolitiky říčka, že každý měl zaměstnání nebo chcete-li PRÁCI. A ještě jednu poznámku: ti, komu se nechtělo moc pracovat, prostě pracovat MUSEL. Ne jako dnes, že se mu nechce pracovat a má se dobře, protože chytré politické hlavy uzákonily, že na něho platí ti ostatní. Komunismus ale odsuzuji jako většina z nás. Já si ale beru ještě ponaučení k přemýšlení, jak změnit současnou politickou situaci k lepšímu v duchu, že krást se nemá. Nechápu, jak se může odliv 130 miliónů korun z kauzy Promopro jen tak přejít a nic nedělat.