Znechucen Klausem, vyrazil jsem ven

A bylo mě dobře. Procházel jsem se milovaným památným Svíbem a pod nohama mě křupal zmrzlý sníh. Tu a tam, shazované obláčky z větví, jako by si s nimi hrál vítr. To vše, tomuto místu dávalo zcela nový rozměr.

Procházka v mrazivém ránu a ztichlém lese, je úžasným balzámem  duše.
Ale i příležitostí k přemýšlení a rozjímání.
Ani tam však člověk neuteče myšlenkám o dnešní době a důsledcích Covidu, který tak svírá naší zemi.
A nejen tu naši.
Všechny ty přestřelky v politice, podivné a pro mě nepochopitelné postoje Klause v poslední době.
Výstřelky plné hlouposti, nadutosti a pýchy, stárnoucího narcisty, kterým opovrhuji.
Nemohu totiž nevidět a rovněž pominout nasazení lékařů a zdravotníků v nemocnici, bojujících o každého člověka. Nasazení, které v plné nahotě lze pochopit jen tehdy, když ho člověk sám prožije.
Snad právě proto, při tom procházení krajiny zahalené do zimního hávu, nemohl jsem nevzpomenout na slova předsedy "Komitétu pro udržování památek z války roku 1866" pana Miroslava Suchého:

On je vlastně celý prožitý život nehmatatelný a o tom, že jsme jednou žili, pak vypovídají naše skutky. Dnešní doba je rychlá, nedbalá a zbrklá. Má vratké kořeny a v koruně jsou naroubovány patvary. Beze sporu za to mohou totality, které nás nutily jenom přežívat a šlapaly po svobodné vůli člověka. Nutily nás lhát si jeden druhému a historii svázaly a umlčely. Nedivím se tomu, že při opravě pomníku  v Praze minulý rok, byl chybně přeložen a vytesán nápis. Místo biblického "JSEM ŽIVOT A VZKŘÍŠENÍ" byl do kamene vytesán nápis "JSEM VÝKUP A OBČERSTVENÍ". Šílená a absurdní anatomie dnešní doby, kdy je konzum a hmota povýšena a postavena na nejvyšší úroveň rovnou Bohu.Devastaci myšlení lidí a vykořenění nesmíme připustit, jelikož tím přijdeme o možnost zachovat svobodu pro naše potomky. Věřím, že se člověk zastaví a ohlédne, aby si uvědomil to tolik důležité. Že naše doba budoucí je propojena s tím co prožíváme nyní, ale i s dobou minulou. Je to jeden celek a musíme o něj pečovat. Je to naděje, jak přežít a nést pochodeň, kterou jsme převzali.

Lidský život je přespříliš krátký a tak proč se zabývat hlupáky a podivnými kreaturami.
Mnohem lepší je toulání,
cestami a cestičkami,
zasypanými sněhovými vločkami.

Svíb ve sněhovém závoji

Epilog:

Během toho putování, musel jsem vzpomenout na ty, kteří v tu samou chvíli, pečovali o nemocné v nemocnicích, domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních. Lékaře, nelékařský zdravotnický personál, technický personál, prostě všechny, kteří pracují v tomto složitém soukolí.

Právě jim patří obrovské poděkování.