Zimní odlesky, díky nimž je mi volný Volný

Spíše by se hodilo napsat „Když zimní odlesky tají“, ale proč se neradovat ze zážitků, které jsme prožili. Neplatí to jen o putovaní zasněženou krajinou, platí to o každém krásném okamžiku.

A takové krásné okamžiky nemůže narušit žádný hlupák, ať je již odkudkoliv. Třeba v názvu zmíněný jakýsi Volný, který svou totální hloupost ještě dokreslí tupým konstatováním, že ho zvolil lid. Já teda nevím jak lid, ale já to nebyl. Ale když už mě do toho pro mě volný Volný zatáhl, chtěl bych mu snad sdělit jedno:

Já ho chápu.
Vždyť to, že medúza přežila 650 milionů let bez mozku, přináší mnoha lidem naději.
Tak proč ne i Volnému.

„Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude, na světě víc lidí hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.“
Jan Werich

Venkovní teploty nám poněkud stoupají a já jsem se již smířil, že v naší kotlině, to už nejspíš nikdy nebude takové, jako jsem to zažil v dětství.

Na druhou stranu, je to ještě furt dobrý.
Ráno se probudím a vstanu.
No prostě žiju.
A to je dobrý.
A když se ještě alespoň pár dní mohu kochat krajinou zahalenou do sněhové peřiny,
tak je to úžasný…

Zimní háv