a s ním spojené svátky. A já si tuto dobu prostě užiju. Nic na tom nezmění ani tragikomická představení politiky a jiné jak je dnes moderní používat, šíření blbé nálady.
Čím jsem starší, tím víc miluji ty nádherný obrazy z palety přírody. Vždyť jaký to byl nádherný pohled do krajiny, která se ještě před pár dny zahalovala do bílého hávu. Čím jsem starší, vybírám si to, čemu chci nebo nechci, věnovat svůj čas. A také to, co pustím nebo nepustím do mého vnitřního vesmíru.
„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“ Jan Werich
Štěstí člověka je podle mého názoru ve vidění a všímání si maličkostí kolem sebe. Zkus si můj čtenáři představit takový pohled na kouzelné, pomalu snášející se vločky k zemi třpytící se v odlesku světel.
Byla doba, kdy jsem se probudil, koukl ven a padající sníh zahaloval protější panelák a domy. Pamatuji, jak ještě loni když chtěl člověk nastavit tvář padajícím vločkám, musel překonat několik pater paneláku, potkat se s lidmi, o které zrovna nestál.
„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“
Jan Werich
Navíc, po odchodu našeho pejska tam za duhový most, člověk ani neměl moc náladu sledovat krásu zimy.
Letos je to naštěstí jiné.
Když se pořádně podívám na obzor, vidím tam pasoucí se srnky. Kdo ví, možná jsou tam i ty, které chodí k nám na louku.
Za pár dní je Štědrý den.
Napadaný sníh zdobící krajinu jak nevěstu nevydržel. Napadané třpytící se sněhové vločky se ztratily ze světa beze stopy.
Stejně jako člověk......
A já si tak přál, aby sníh vydržel i na Vánoce. Ale člověk je příliš malý na to, aby určoval pravidla přírody. A i když se říká, že budou Vánoce ne blátě, užijeme si je. Ono totiž nejde o to, zda bude to či ono. Záleží na mnohem podstatnějších hodnotách života.
Na zdraví, štěstí, lásce a spokojenosti. A také na pokání.
A já tobě a tvým blízkým můj čtenáři k nadcházejícím svátkům přeji právě tyto hodnoty.
A přitom svém přání nesmím zapomenout na ty, kteří díky svému povolání nám zajištují klid a drží služby. Stejně tak jako na ty, kteří v okamžiku, kdy my spokojeni budeme sedět u štědrovečerní večeře, budou nést těžkosti svého kříže osudu.
