Je to už nějaká doba, kdy jsem naposledy sepisoval jednu z kapitol knihy „Postřehy ze společného života“. Soužití dvou lidí je plné roztodivných situací, jednou veselých, jindy smutných.
Někdy i tragických. Ale všechny ty smutné a neveselé nechme spát.
Jistě si můj čtenáři vzpomínáš, na mé líčení příhod s pi Columbovou nejen z oblasti oprav bytu, ale i výletů a mých kulinářských pokusů.
Tu dnešní kapitolu, bez ohledu na datum bych nazval: Chystáme se na sezónu.
Zatímco řada lidí se chystá prožít probíhající sezónu v náručí hor a ve sněhové peřině,
my s p. Columbovou přemýšlíme nad obdobími vesnického života - zahradničení a pěstování. On ten čas letí a každý, kdo upřednostňuje pěstování vlastních plodin před nákupem v hypermarketech potvrdí, že mám pravdu.
Všechno to setí, klíčení…. má stejně jako vše v životě, svůj čas.
A právě příchod tohoto zahradnického období mě připomněla p. Columbová slovy: Jak ten čas letí, únor prolétne a přijde březen a příroda se začne probouzet. Hned jak jsem to uslyšel, bylo mě naprosto jasný, kam se to může zvrtnout.
A tak jsem se politicky pokusil odvrátit směřování konverzace slovy: Jo jo, ale příroda ještě spí a spát bude dlouho. Neměli bychom ji budit. Odpověď mě překvapila.
Já vím, že ještě máme čas, ale byla bych ráda, abys se konečně zamyslel i nad svým zdravím a jeho ochranou, pohotově odvětila.
Jo můj milý čtenáři, ani nelze slovy popsat ten pocit a zklidnění z obsahu vyřčených slov. Dokonce se mi do rtů promítl blažený úsměv a slova uznání. Je, to je od tebe hezké, že na mě chceš už konečně brát ohled, pravil jsem, a máš pravdu, vždyť budu zase o rok starší, hrozí infarkty a podobné neduhy a to rytí, sekání, přehazování hlíny…. To je vše na srdeční slabosti.
Těžce jsem se spletl.
Ta starost o mé zdraví však nebyla vůbec tak myšlena. A představa, jako že mě čeká nicnedělání, byla totálně mimo mísu.
Dělat se bude, ale je potřeba, aby ses konečně poučil a víc pozornosti věnoval své ochraně při práci, zazněla drsná věta od Columbový.
Pochopitelně, ihned nastala doba přednášek na téma, kdy jsem co nedodržel, kdy se mi co stalo, včetně sváření, které skončilo v noci na pohotovosti. A já tam stál, uprostřed monologu s krátkozrakými pokusy jsem se pokusil o zlehčení mých prohřešků.
No, bylo mě to prd platný a po větě, že teď ještě není sezona, tak ať se podívám na ochranné pomůcky zejména na sekání jsem pochopil, že je zle. Nepomohlo mi, ani když jsem zdůraznil, že už mám na sváření kuklu samostmívací.
Sedl k internetu a hledal. A taky našel a objednal.
Milý tenáři, možná tě to překvapí, ale už se v tuto chvíli těším na to sekání hlavně křoviňákem.
Pořídil jsem si totiž lepší popruhy, co záda neničí, ochranný štít, nový holínky a hlavně ….chrániče sluchu.
Obzvláště na ně se těším. Ty se pro mě staly velkou motivací v rámci zásad ochrany zdraví při práci. Chrániče – úžasný to vynález k ochraně sluchu. A nejen před rámusem motoru.
A já ty chrániče sluchu budu poctivě nosit.
Všude tak, aby neutrpělo moje zdraví a tělo.
Budu je nosit při sekání,
a budu je nosit i doma.
Protože jenom tak, si zachovám zdravého ducha.
Už mě nerozhodí, že pí Columbová na mě odněkud vřeští, že tam či onde, jsem to pořádně neposekal, či hrníček a talířek nedal tam,
kam patří.
V mé duši zavládne klid a věřím, že i slunce v duši.
A budu velkým šiřitelem takových správných ochranných pomůcek.
A ty můj čtenáři, vezmi si ze mě příklad,
A bude nám všem jenom dobře.
