Ve svém životě potkáváme stovky lidí, mnozí se jen v našem životě ukáží na chvilku, jiní zůstávají o něco déle a jen pár človíčků zůstává na vždy. A zcela určitě to známe všichni, někteří zklamou, někteří se nám v průběhu života vytratí z paměti nahrazeni novými lidmi ……
Jenže někteří, kteří se nám třeba na nějaký čas z paměti vytratí se tak nějak v těch našich vzpomínkách připomenou. Možná i tím, že stárneme nebo dosáhneme jistých životních zkušeností, které nám tohoto člověka nějakým způsobem připomenou.
Mě osobně poměrně nedávno dohnala vzpomínka na jednoho človíčka, který pro mě osobně sehrál dost důležitou roli v životě – nejen jako člověk, ale i jako první čtenář mých vlastních pokusů o verše a texty. Já byl mladý, v mnohém naivní a možná i hloupý. Nevím….
Jenže, tento človíček mi nikdy mé slabosti nedal znát. Naopak...
Při svých studiích v Brně jsem navštěvoval i zájmové kroužky zaměřené na literaturu, historii a hudbu.
A právě v jednom z oněch kroužků, jsem narazil na paní Růženu Sypěnovou.
A jak Vám tuto dámu představit ?
Nejspíše bych to nikdy nenapsal lépe, než Ondřej Suchý ve své vzpomínce, věnované setkání s Růženou Sypěnovou a kterou naleznete zde :
Já mohu udělat jen jediné, napsat svou vlastní vzpomínku a své malé ohlédnutí.
Když jsem před více jak čtvrtstoletím, postupně zdolával jednotlivé semestry školy a ve volném čase se věnoval všem těm krásným věcem, které lze zahrnout do pojmů literatura a umění, vídal jsem se s Růženkou Sypěnovou pomalu každý týden.
Vzpomínám na pravidelné návštěvy hvězdárny na Kraví hoře, pravidelné rozbory těch našich tehdejších „ uměleckých děl ", která opravdu nemusela být úžasná, ale Růženka nás všechny tlačila tak nějak dál….milou kritikou, radou a povzbuzením.
Po pěti letech jsem opouštěl Brno a jako u každého mladého člověka, tak stejně i mě se otvíraly nové obzory, doplněné získáváním prvních zkušeností, proher a vítězství.
A čas, ač nepozorovaně utíkal a utíkal. A utíká dosud.
Mnohokrát jsem si při návštěvě Brna plánoval, že milou Růženku navštívím.
Jenže …
vždy bylo v daném okamžiku něco důležitějšího, podstatnějšího ....... a vždy zakončeno slibem : " příště už se stavím".
Milá Růženko,
vím, že to setkání s tebou už nikdy neuskutečním.
A tak, právě jako vzpomínku na tebe píši tento text. Protože jsem na tebe nezapomněl a i po skoro 23 letech tě nosím někde tam v sobě.
A jaký závěr této vzpomínce mohu vlastně dát, když už mu před mnoha lety vtiskla Růženka Sypěnová.
Poslední waltz
Poslední waltz hráli nám,
dozněl tam ve stínu stromů
Já měl říct rád vás mám
však beze slov šel jsem domů
Život dále šel jak vlny jdou,
jako voda v řece ránem i tmou
Že pozdě jsem vás poznal jen pro pár vět,
já chtěl bych vám ten příběh dovyprávět ..........
Ale nekončeme smutně.....Růženka by si to určitě nepřála. Vždyť ty její texty, pohladily na duši....
A kdyby snad někdo z Vás, mohl mi poradit, rád bych našel místo jejího posledního odpočinku. Kytičku bych milé Růžence, jako výraz úcty zanechal.
Úvodní fotografie převzata zde :
