Kolikrát v životě máme pocit, že žijeme v šedivých a podivných dnech. Často atakováni všemi těmi "pozitivními a objektivními " zprávami sdělovacích prostředků. Připouštím , mnohým tyto negativní zprávy vyhovují. Mají totiž možnost šířit ty šedé vlny a bádat nad tím, co je více šedivého či úchylného. A odvádět tak pozornost od své vlastní duševní pleše.
Mnozí v hlouposti a omezenosti sobě vlastní, dedukují a vytvářejí všechny ty společensky politické konstrukce, podepřené vytrhanými větami a informacemi. Ta stáda ani ucelené informace nemají a ani je nehledají. Davy, které tak o morálce vyřvávají, činí jen proto, aby zakryly své vlastní poklesky a úchylnosti plně naplňující úsloví : " zloděj křičí - chyťte zloděje ".
A mnozí tak přešťastně hystericky radostně bečí, mávajíc všemi těmi různými barvami. Demokraticky pak ostatní, pro jiné názory rádi soudí - možná z osobních zkušeností své vlastní temné a skrývané minulosti, kdy tak svatí nebyli, tak jak nyní hlásají.
A tak, mnohé ani neotvírám, vždyť té pitomosti je tolik kolem nás.
Normální a obyčejní lidé hledají cestu z údolí stínů v něčem krásném, v něčem co je potěší a povzbudí. Třeba v tichu přírody, pohledech do krásné krajiny a v době nečasu třeba vzpomínkovým listováním v albech.
A kolem nás je i tolik dobrých textů a životních poznání.
A všichni hledám tu pravdu pravdoucí....
A při těch všech kritikách vzpomínám na desetiletími prověřené motto :
