Všechny ty mé nedokonalosti.

Uvědomuji si, že se pouštím na tenký led, když jdu s kůží na trh. Třeba se někdo radostí zatetelí, protože někteří slabiny druhých přímo milují. Ale myslím, že si můžu dovolit, jít s tou kůží na trh.

Jsem člověk. A jako člověk jsem obdařen (ne)dokonalostí. Nakonec, kdo je naprosto dokonalý?
Nikdo, protože si myslím, že dokonalost neexistuje. Dokonce se domnívám, že být naprosto dokonalý, znamená přestat být člověkem.

„Hudba je jen jedna. Někdo ji dělá lépe, někdo hůř, to je všechno.“
Petr Hapka

Ale zpět k těm mým vlastním nedokonalostem.

Jednou z mých mnoha nedokonalostí, je můj absolutní hudební hluch. Vzpomínám si, jak mě tento hendikep provázel už od samotného dětství. Mnozí spolužáci měli strach z předmětů, jakými byla třeba matematika, fyzika či jiné předměty (ne, že bych byl jejich velký milovník a vzorňák). Ale hodiny zpěvu, ty mě dávaly zabrat. Vzpomínám, jak jsem imitoval zpěv, ale také neimitoval, protože mě ta protivná úča vyvolala, začal jsem vydávat takové skřeky, že drnčeli i okenní tabulky. Naštěstí, tento předmět trval velmi krátce, pro mě však asi dlouho, dle jizev na duši. Obdobná traumata jsem prožíval na vojně, při povinném kdákání jakýsi pochodových skladeb.

Jenže,
ta naše lidská nedokonalost…

Přestože nerozpoznám cé důr od dé důr, nikdy jsem nepochopil noty jako takové, tedy vyznat se v nich je pro mě nepředstavitelné, hudbu miluji. A miluji ji moc. Možná přes tuto nedokonalost, tu hudbu vnímám víc srdcem a páteří.

Když píšu tyto řádky, opět se mi v paměti objevila vzpomínka na slova Petra Hapky, která jsem slyšel v jednom z jeho medailonků a jejichž přesnou citaci nejsem schopen uvést. Mohu jen uvést to, co se mi vrylo do paměti: Hudba se nedá zvážit, nemá vůni ani zápach, nemá barvu a nemá skupenství. Hudba se musí cítit srdcem a musí mrazit v zádech.

A já smekám před všemi těmi hudebníky a skladateli, co prostě umí. Umí složit a zahrát úžasnou a krásnou hudbu, složit krásný text. A svým umem potěší především duši. A to je hodně podstatný, zejména v dnešní době, době plné chaosu, stresu a spěchání.

„Hudba je jedinečný nástroj. Hudbou je možné vyjádřit jakýkoliv pocit nebo emoci. A hudba umí podpořit děj na jevišti nebo na plátně do nejmenšího detailu.“      
Karel Svoboda

A jako výraz uznání tomuto umění, formou své další nedokonalosti, věnuji pár pořízených obrázků.

A která hudba je pro mě ta nejkrásnější?
Mnoho jich........
těžce se vybírá.
Ale jednu z těch mnohých, sem s dovolením přidám,
je o snech....
a přáních,

které každý z nás má v srdci.

„Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.“
Johann Wolfgang Goethe