Vlčí mák známe mnozí jako krásně kvetoucí rostlinu zdobící nejen louky, ale i rumiště, navážky a další místa. Vlčí máky však symbolizují mnohem více než jen tuto rostlinku. Vlčí máky symbolizují bolest, smrt, nasazení a hrdinství. Jsou němým svědkem boje o lidskost a svobodu. Vlčí máky jsou spojeny s 11. listopadem již 99 let.
11. listopad „ Den válečných veteránů “ je věnovaný památce válečných veteránů.
Proč právě vlčí mák jako symbol „Dne válečných veteránů „?
Původ lze hledat v básni Ve Flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Útrapy a bolest raněných vojáků mírnil psaním básní, zvláště se ho dotkla smrt přítele a bývalého žáka poručíka Alexise Helmera. V den, kdy báseň vytvořil, prý vál jemný východní vítr a vlčí máky se mezi hroby vlnily
11. listopad nebyl určen náhodou. Roku 1918 byly ukončeny boje I. světové války podepsáním mírové smlouvy mezi Německem a Spojenci. Tento den zároveň upozorňuje na život válečných veteránů i na to, že bychom neměli zapomínat na ty, kteří nasazují život za uchování míru. Váleční veteráni jsou většinou na obou stranách barikády a bohužel nikdo z „obyčejných “ lidí si válku nepřeje, ale přesto se jí musí účastnit.
V novodobé historii České republiky je datum 11. 11. zařazen od roku 2001 do významných dnů a jako „ Den veteránů“ - připomínka obětí válečných konfliktů.
Má 11. listopad co říci dnešní době? Nese nějaké poselství?
Když sleduji dění kolem sebe, mám pocit, že si spousta lidí nepřipouští všechna ta rizika spojená se zdánlivě několik desítek let trvajícím mírem. Přespříliš si naše společnost zvykla na klid a zdánlivé absolutní bezpečí, v mnoha případech způsobené naivitou a neznalostí dějin. Naivita, která je navíc podpořena sobectvím, absencí vlastenectví a národní hrdosti. Přirozený pud sebezáchovy a ostražitosti byl vytěsněn honbou po majetku, politické moci a absencí odpovědnosti. Tragické události z července letošního roku v naprosté nahotě ukázaly myšlení řady jedinců, jejich zkreslené představy o globální politice, terorismu a bezpečnostní politice. Společenská žumpa čpěla na všech místech - závist, nekompetentnost a hloupost. Hloupost, která ve své samotné podstatě nedokáže přijmout fakt, že svět, ve kterém žijeme nebyl, není a nejspíše nebude bezpečný.
Narůstající napětí v bezprostřední blízkosti Evropy nejen v konfliktu Rusko – Ukrajina, ale i z hlediska narůstajícího vlivu Islámského státu jen má slova dokreslují.
Nežijeme v mírumilovném světě a po celou dobu naší existence pro naši svobodu umírali lidé. A pro zajištění míru umírají i v dnešní době. Umírají i proto, aby ostatní měli možnost žít v klidu a míru a teple svého domova. A někteří hloupostí obdaření jedinci mohli psát mnohdy ohavné a závistivé komentáře. Aby ve své vlastní zbabělosti a komplexech méněcennosti mohli za postelí znevažovat hrdinství druhých.
A odpověď na mou otázku? Ano má, protože připomenutí všech těch zmařených lidských životů za naší svobodu je nejen naší morální povinností, ale především vyjádřením úcty k těmto činům.
Na polích ve Flandrech
Johna McCrae
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
I v letošním roce proběhne řada pietních aktů, ať již pod oficiální záštitou představitelů ČR, ale i řada vzpomínkových akcí pod záštitou mnoha sdružení, zabývajících se historií naší země. Jako příklad lze uvést MILITARY MUZEUM generála SERGĚJE JANA INGRA VLKOŠ u KYJOVA
Moji vzpomínku na hrdinství našich předků, ale i současných veteránů vyjadřuji právě tímto článkem. Možná netradičně vzpomínkou nad fotografiemi vojáků z jedněch pardubických kasáren, kteří v době své služby netušili, že za pár let zachvátí svět 2. světová válka.
A teď se obrazovou vzpomínkou přesuňme do období mapující roky 1933 - 1936. Tedy do období, kdy v Německu narůstal nacismus a naše vlast měla před sebou strašné období. Kdo ví, jaké osudy postihly všechny ty zachycené tváře.
Děkuji za poskytnutí fotografií kamarádovi Ivovi.
Další fotografie z dané doby naleznete zde :
