Alespoň tak jsem si dnes připadal na našem pravidelném týdenním nákupu v jednom obchodním řetězci. Nejspíše jsme s pí Columbovou mezi řadou jiných nakupujících, vypadali jako exoti.
Soudě dle množství zboží, které jsme z regálů přemisťovali do nákupního vozíku.
Třeba u takové mouky.
Zatím co dav podivných postav se tam pomalu rval o dovezenou paletu mouky, my jsme vzali jen jedno balení. Nakonec na co dělat velké zásoby. Zejména, když mouka sama o sobě je nepoživatelná.
A přitom nakupování jsem navíc neodolal jistému zkoumání.
V případě některých lidí mi to nedalo, abych si je neprohlédl a nezaposlouchal se do jejich slovního projevu. A spojení těchto informací, přivedlo mě až k jistým spekulacím, končící řečnickou otázkou na téma: proč ta hlupačka kupuje mouku, když se ještě veřejně pochlubí, že neumí ani péct ani vařit, když chodí do restaurace.
A takových podobných individualit tam byla řada. Až jsem začínal mít pocit, že se tam pořádá nějaké dostaveníčko přihlouplých jedinců.
Chápu, že mnoho lidí má strach a tak logický vzniká panika. A strach má každý člověk.
I já ho mám.
Je to přirozené, je to normální.
Jenže, člověku byl dán i mozek, aby přemýšlel, nebyl jen tupým stádem, měl odpovědnost sám za sebe i své blízké.
Pokud jsou však lidé smyslu zbavení, neuvědomují si, že třeba právě shlukováním se u palet zboží, rozhodně své ochraně před přenosem viru nepomáhají.
V těchto dnech prožíváme něco, co není běžné.
Žijeme ve dnech, které odhalují dosud skrývané. Naše závislosti, neschopnost, arogance, hloupost
a nepoučitelnost z historie.
Závislost vybudovanou životem v novodobé totalitě jménem konzumismus. Závislost na životních hodnotách prožívaných ve všech možných krámech s oblečením, obědy či večeřemi v restauracích.
Přespříliš dlouho jsme žili ve falešné iluzi o tom, že se nám nic nemůže stát, že je vše v pohodě a o nic nejde.
A ta naše falešná jistota se nám rozpadá mezi prsty.
Věřím, že jsou mnozí hysterici, co budou nadávat na vládu, třeba právě za zavřené hospody. Kolik vlastně lidí vyjelo za hranice v době, kdy bylo jasné, že ony oblasti jsou nebezpečné a že virus se neptá po značkách či plotě, aby se nepřenesl dále. Kolik kolem sebe slyším remcání na všechna dosud přijatá opatření.
A ty dnešní dny daly prostor dalším podivným existencím – chytrolínům, co vždy přesně vědí, co kdy a jak, udělat nejlíp.
Díky své změně v povolání, pohybuji se v oboru zdravotnictví. A té změně, byť by ne jednoduché, absolutně nelituji.
Zejména v této době.
Třeba už jen proto, že vidím nasazení mnohých lidí, kteří se dle svých odborností a zařazení snaží o omezení vlivu Koronaviru, či se snaží těm, co jsou nemocní, pomoci, vystaveni vlastnímu ohrožení na zdraví.
Stejně tak, jako hasiči, policisté či vojáci. Oni nemají čas nesmyslně řešit zásoby, které nakonec pozřou jen mouční červy. Osobně smekám i před mnoha dalšími profesemi, které profesionálně zvládají hysterii. Prodavačky, řidiči hromadné dopravy…..
Všem těm vyjmenovaným a rozumným lidem patří můj obrovský dík a uznání.
Lidi, vezměme proboha rozum do hrsti a mysleme.
