V tuto chvíli mě bude asi hodně lidí nenávidět.

A nemůžu se tomu divit, protože si o to v tuto dobu přímo koleduji. Co nějaký EET, Zeman, Putin, Trump či jiní politici. Tohle je v tuto chvíli mnohem třaskavější téma.  

Bez ohledu na politickou či sexuální orientaci, bez ohledu na společenské postavení, dosažené vzdělání, majetky či jiné statky, v konečné fázi všechny lidi spojují přirozené věci a potřeby. Taková potřeba, to je nedostatek něčeho. Ten nedostatek dokáže zmobilizovat veškerou naši energii k tomu, aby byla naplněna.

Třeba právě takové jídlo…..

Mám hlad, tedy mám potřebu najíst se.

A tato potřeba se řídí i všemi těmi prapodivnými poznatky o zdravém životním stylu, tedy jíst to, co je pokud možno nejzdravější, ale také jíst v době, aby to tělo dobře spálilo. V naší domácnosti je královnou sporáku a všech těch přístrojů a nástrojů moje milovaná a šikovná paní Columbová. Mé rozhodnutí jít vařit, je ve své podstatě chápáno jako naprosté ohrožení určeného pořádku – tedy určitě znečistím sporák, kuchyňskou linku a vůbec nemluvě o podlaze, šuplících a podobně.

Tu a tam se však stane zázrak, v podobě smíření se s tím, že jdu činit ty či ony kuchařské experimenty, přičemž zcela záměrně vynechávám pojem, jako je mi povoleno či umožněno pohybovat se v bezprostřední blízkosti kuchyňské linky.

Navíc, já všechny ty obavy chápu, protože zcela veřejně a bez mučení přiznávám, že po mém vaření zůstávají stopy, které já sice i skrze brýle vůbec nevidím, přesto díky těm vrozeným skenerům, kterými je má paní Columbová vybavena, se odhalí vždy nějaký ten nepořádek. Postupně ubíhajícím časem našeho soužití mě moc receptů na vaření nezůstalo, přestože jsem chlap emancipovaný, který si umí ukuchtit spoustu věcí sám. No, na druhou stranu, když Vám někdo navaří, je to vždy pohodlnější a lepší.
Přesto jsou jídla, která jím jenom já, navíc jídla, která si musím sám udělat. Mezi ně patří jednoznačně zelňačka. Prostě zelňačka dle mého receptu, tedy receptu upraveného přímo pro mé chutě. A tak si pěkně připravím všechny ty suroviny, v době domácího nakládaného zelí patřičnou dávku té úžasné a zdravé poživatiny… a jdeme na to.

A i zde se ukazuje absence a ztráta mých kuchařských schopností….. vařím si pěkně tu zelňačku, přidávám přiměřeně všechny ty suroviny……. Až najednou zjistím, že té zelňačky mám jen sám pro sebe 5 litrů.

No řekněte sami, je to normální?
Ale musím uznat, že každým dnem je stejně lepší a lepší.

A kdyby snad náhodou, byla chuť i na něco jiného, vím, že mě má milovaná paní Columbová, výborný dezertík připraví.

A když vše tak s chutí pojídám, může mi celá politika, leda tak políbit záda. A kdyby přeci jen nějaké ty chmury přišly, není nad to, připravit si něco dobrého do zásoby.

„Kdo víno má a nepije,
kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá,
kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl,
to není člověk, to je vůl.“Jan Werich

A přátelé, nezapomeňte na to, kolik je hodin a že papat se má tak max. do 17 hodin. Přeji Vám dobrou chuť.