V záplavě zpráv o rušených či zdražujících hospodách, hysterických nářků podnikatelů se mnozí z nás zamýšlí o čem to je, kde je pravda a kde je ta lež.
přiznávám, že tomu do detailu nerozumím, neboť nejsem podnikatel či živnostník a nemohu se zcela objektivně k celému EET vyjádřit. Můj plat je nekompromisně měsíčně snižován všemi daněmi a příspěvky, navíc s bedlivým dohledem nejen finančního úřadu, ale i jednoho nekompromisního úřadu, kde si nedovolím cokoliv riskovat. Na rozdíl od kancléře Mynáře, bych totiž při ztrátě prověrky měl okamžitý vyhazov.
Celá situace kolem EET je obestřena vášnivou kritikou, bojovnými články a argumenty. Na jedné straně se přetřásají argumenty, že tento systém dělá z podnikajících poctivých osob gaunery a podvodníky, na druhou stanu, zde vyvstává otázka, zda vůbec u nás máme nějakou tu šedou ekonomiku, která ve své podstatě není ničím jiným, než prach sprostou zlodějinou.
Třeba takové zmiňované restaurace, jejich rušení a zdražování….
Kolik jich máme a s jakou kvalitou poskytovaných služeb?
Jak tam jsou zaměstnávaní a odměňování zaměstnanci?
Myslím skutečně a pravdivě….
A jak je to vůbec v zahraničí? A jaká tam jsou pravidla pro podnikání?
Vzpomínám třeba na návštěvu Francie a pobyt v Paříži. Na krásné ulici, v jednom malém baru jsem si dal na venkovní zahrádce kávu. Přinesli mi kávu, nějakou sušenku, ve sklence vodu a účtenku. Navštívil jsem restauraci, kde mi byla při placení předložena účtenka.
V řadě zemí, je daňový únik považován za zločin obdobného rozsahu, jakou je vražda. Třeba v USA.
Ale mě jde v tuto chvíli úplně o něco jiného.
Čtu a poslouchám řadu názorů o omezování svobodného podnikání díky EET, ale nemohu se ubránit otázce, zda přeci jen není problém i ještě někde jinde, třeba pohledem mě, jako zákazníka.
Hypoteticky řeknu, že máme spoustu restaurací a hospod různé kvality. U mnohých nechápu, jak vůbec mohou fungovat, když tam člověk ochutná jídlo, vidí prostředí kolem sebe a odchází se slovy: poprvé a naposledy. Mnohdy s otázkou, že nechápu, jak se mohou vlastně uživit.
Říká se, že máme zlaté české ručičky a umíme vše. Já bych po svých zkušenostech jen do onoho úsloví přidal dodatek: a umíme vše pěkně očůrat.
Třeba takoví řemeslníci….
Už dávno jsem vyléčený z naprosto naivní představy, že každý řemeslník, s.r.o. či firma, staví své jméno na kvalitě a preciznosti. Toto jsem měl možnost posoudit nejen já, jako soukromá osoba, ale i jako člen statutárního orgánu SVJ při revitalizaci panelového domu. Do teď nechápu, jak firma mohla obdržet všechny ty certifikáty kvality a dosáhnout tak na mnohá výběrová řízení.
A podobné je to s řemeslníky.
Jo, jak jde o kšeft to je uctivost, uhánění, poklonkování, slibování……
a vše jen do doby proplacení faktury. Pravou tvář člověk pozná teprve tehdy, když se objeví vady a uplatní reklamaci.
To je pokusů o volání, dopisování, slibování…..
Máme u nás skutečně jen a jen samé poctivé podnikatele a ne jen podnikavce?
Jak je lze vlastně technicky poznat?
Jak spravedlivě oddělit ty poctivé od nepoctivých, třeba právě pohledem systému EET?
Kolem čtu samé kritiky tohoto systému, třeba jsou i oprávněné.
Já, jak jsem psal výše, nerozumím tomu.
Nikde jsem se však nedočetl, jak to udělat líp, aby to fungovalo a bylo to poctivé.
Aby na trhu zůstávali poctiví a slušní podnikatelé. A podnikavci byli samotným trhem a systémem daní vyloučeni.
Lze toho však vůbec dosáhnout?
Bohužel, život není vždy spravedlivý a tak to s nepoctivci pokaždé odnášejí i ti mnozí poctiví.
B o h u ž e l.
