(V)očima diváka – Naše Dana a roztržené srdce.

V jednom ze svých posledních článků jsem přinesl vzpomínku na herce  Karla Högra,  po jehož filmovém boku se objevila neméně významná herečka paní Dana Medřická.

Nelze tedy jinak, než zahájit mé divácké vzpomínání na tyto lidi, kteří ve svém hereckém umění dokázali předvést to nejlepší. Není mým cílem z těchto umělců dělat kulty osobnosti, naopak, z řady informací lze jednoznačně vyčíst, že oni byli jen a jen lidmi, jako každý z nás. Osudy mnohých tak pro nás mohou být i ponaučením nebo prostým doplněním informací. Vždyť nakonec žili ve společnosti lidí a v době, ve které žili.

Dana Medřická, od jejíž smrti v nedávné době uplynulo již 33 let, se nezapomenutelně zapsala do té velké knihy velkých herců, ale svým životem i do knihy lidí s charakterem.

Narodila se 11. července 1920 v pražské Bubenči. Je zajímavou paralelou, že prožila mnohé životní události podobně , jako již zmiňovaný Karel Höger. I ona pocházela z chudých poměrů a už od dětství ji přitahovalo divadlo. Její otec však dlouho bránil jejímu rozhodnutí a místo studia na konzervatoři odmaturovala na dívčím gymnáziu.  V jejích vzpomínkách  nikdy nezapomněla připomenout, že k cestě stát se herečkou ji pomáhala maminka. A průběh jejího života jednoznačně ukázal, že to bylo dobře. I s odstupem času má tato Paní herečka co říci i dnešním divákům.
Když někde zazní  její jméno,  okamžitě se mi vybaví několik jejich divadelních a filmových rolí, které si prostě neumím představit v jiném podání. Neumím si představit nikoho jiného v roli Erži Orbánové v Kočičí hře maďarského autora Istvána Örkényho. Divadelní hra, ve které společně s Vlastou Fabiánovou dokázaly vytvořit naprosto dokonalý herecký duet. I v této hře se paralelně protínají osudy se zmiňovaným Karlem Högrem. I ona se stala poněkud nežádoucí pro tehdejší politickou garnituru, která ji potrestala zařazením právě do této zdánlivě druhotné divadelní hry. Soudružské snahy však dopadly přesně obráceně, neboť právě tato divadelní hra se stala díky počtům repríz naprosto nepřekonatelnou. Z dostupných pramenů lze lehce zjistit, že tato hra pravidelně patřila na divadelní prkna Národního divadla po celých 9 let a počtem více jak 400 repríz nepřekonatelným představením.

Dana Medřická dokázala zahrát rozmanité role - od vážných až po vtipné. Neumím si představit jiné herecké obsazení i u řady filmů, mezi něž řadím Romeo a Julii na konci listopadu, nebo nezapomenutelnou roli zpívající maminky Hanákové v seriálu Taková normální rodinka.
Herecký koncert předvedla i v divácky oblíbeném seriálu Nemocnice na kraji města. Vždyť koho by nezaujala role drsné doktorky Fastové, dominantní a zároveň citlivé ženy.

Pro mě jako diváka je těžké říci, které její divadelní, filmové či televizní role jsou pro mě nejcennější. Byla to snad role  Matky Kuráž, Byl jeden dům, Noc klavíristy…..  ?
Ony všechny její role pro mě byly a jsou nadále skvělé.

Její poslední televizní rolí byla učitelka Zmatlíková v seriálu My všichni školou povinní.
Zasáhl ji však její osud v podobě obrovsky prožívané lásky, ale na druhou stranu i svinstva. Dnes už se těžko dozvíme, zda-li se na jejím konci právě podepsalo i toto:
Těšila se tehdy na skvělou roli Čapkovy Matky, již měla hrát. Vedení Národního divadla jí však náhle oznámilo, že pro ni již nemá uplatnění. Unikla jí tedy nejen vytoužená role, ale i titul „národní umělkyně“. Takové jednání herečku velmi ranilo. Zasáhlo i její – už tak velmi slabé – srdce. Ve chvíli, kdy se chystala na představení svého syna, pocítila silnou bolest na prsou. Infarkt, který ji postihl, se stal Daně Medřické osudným. Čerpáno zde:Zemřela 21. ledna 1983.

Díky televizním archivům se však její nadání a dílo nedostalo do zapomnění. Osobně jsem rád, že se její herecké umění vrací na obrazovky.
Zároveň si kladu otázku, zda-li by herci takového formátu, jakým byla například Dana Medřická, učinkovali v dnešních nekončících a v řadě případů i stupidních seriálech.
Domnívám se, že nikoliv.

K připomenutí této vynikající herečky vznikl pořad, který připomíná její život.
Naleznete jej  zde :

Je mnoho scének, ve kterých paní Dana, nemusela říci jediné slovo a větu. Stačil jen obyčejný pohled a její oči....

Co dodat na závěr?

Mohu jen napsat poděkování, které zasílám tam na horu do hereckého nebe :
Paní Dano, děkujeme nejen za všechny Vaše role, ale i za to Vaše, byť by roztržené srdce, bez kterého by nevznikly ty filmové poklady, které máme.