Umíte utíkat? Aneb nebezpečí na závodech pohledem Josefa Vrátila
Ano, tak začíná můj dalí blog, poněkud netradičně formou rozhovoru a odpovědí na otázky dlouholetému fotografovi, činovníkovi a motoristickému srdcaři Josefu Vrátilovi. Mockrát jsme spolu komunikovali na téma, co se dá vlastně udělat pro bezpečnost v motorsportu, co je patně a v čem se řada lidi mýlí. Dovolím si Vám jeho pohled nabídnout k přečtení a zamylení. Názor a přemýlet o uvedených argumentech u musí kadý sám. Touto formou se snaím o volné pokračováním blogu o bezpečnosti u motosportu.
Jaké zkuenosti tě ovlivnily při návtěvách mezinárodních motoristických podniků?
Například v roce 1997 jsem si v první kvalifikaci v Le Mans proel starý legendární úsek za Dunlopem ve směru jízdy a zakotvil jsem ve slavném esíčku Esses před Tertre Rouge, na vnějí straně. Klasické místo se spoustou fotografů, ta rychlá pravá zatáčka přes horizont je prostě boská a oblíbená - s kulisou lunaparku a diváků. Uchvacující prostředí, ale je zrádné. Při jeho průjezdu nadlehčí auto, zadek se smýkne malinko ven přes obrubník, kola zaberou a auto otočí do úplně obráceného smyku skoro kolmo do svodidel a hlavně v kalupu. Já sám jsem tam stál také, nadený novic v Le Mans, srdce mě builo, e jsem konečně na vysněném závodě a fotil jsem a fotil jsem a fotil jsem
Kdy se přiřítil Giovanni Lavaggi s plackou Kremer-Porsche a stalo se to, co jsem ji popisoval. Řekněme ve dvou sekundách zakvílení gum, rána jako z děla a proti mně letěly trosky, střepy, drny a já nevím, co jetě. Ten náraz do svodidel byl asi tak patnáct-dvacet metrů přede mnou. Přesto, e mě zasypala spousta smetí, a já jsem skončil nezraněný a nekrábnutý díky bohu.Ale nohy se nehýbaly, kolena byla tvrdá jako z betonu. Po několika sekundách přiel úchvatný třes nohou a a po několika dalích sekundách jsem byl schopen odejít. Ač jsem vůz sledoval v hledáčku fotoaparátu, na tak krátkou vzdálenost jsem neměl anci reagovat. Důkazem budi fotografie v tradiční knize-ročence Le Mans 1997. Je tam fotka, jak u Lavaggi leze z toho rotu a já pořád stojím a stojím a stojím.
To vytuhnutí a nereagování bylo jasně vidět i před několika lety při děsivé havárii Allana McNishe, jen nedaleko před zmiňovaným úsekem. Ve se díky saltům Audi odehrálo tak rychle, e fotografové se začali hýbat a uskakovat a u ty trosky sklouzávaly ze svodidel zpátky do únikové zóny. Natěstí! Kdyby dopadly za ta svodidla, skončilo by to masakrem
V té době tam bylo kolem 20 fotografů a asi desítka traových komisařů
Ve Spa je krásné místo na focení a pro diváky velmi přitalivé - série zatáček s názvem Les Combes.Nelze to popsat slovy, to se musí zaít. ádný rok v rámci návtěvy čtyřiadvacetihodinovky tohle místo nevynechám. Po dlouhé rovince zrádná rychlá pravá zatáčka, přes mírný horizont rychlá levá zatáčka, dalí mírný horizont, dalí rychlá pravá zatáčka z kopce dolů. V té levé, na vnitřní straně okruhu jsou svodidla tak dva metry od krajnice trati, před nimi řada palků z pneumatik a ty jsou zakryty ze strany tratě pásem gumy. A tak i odtud mám záitky:
Záitek č. 1.
Před několika lety, jetě kdy existovaly vozy kategorie GT1, tam lehce uplaval Christophe Bouchut s Corvettou GT1 a lízl ty gumy. Jenom lízl, ale rána byla velmi slyitelná. Nebo to líznutí bylo přímo v místě, kde jsem stál. Na závodním autě jen nějaké krábnutí, ale Bouchut bez ubrání pokračoval dál. A já tam stál zkamenělý dál, protoe jsem to nečekal!
Záitek č. 2.
Britské Formule 3, trénink, loni
U v té pravé se dva rozdovádění kluci poskákali a řítili se na mě. Ale ty dvě tři sekundy stačily k tomu, e jsem zalehl na obsluku, podobně jako asi deset dalích fotografů a diváci nás odměnili bouřlivým potleskem. Natěstí se nic se nestalo, jen jsme unikli nepříjemnému leknutí a velké sprce drnů a kamení.
Z výe uvedených příkladů lze vytuit, e nejnebezpečnějí místa jsou ta, která fanoukům a fotografům přináí ty nejkrásnějí záběry na projídějící auta, motorky a podobně. Porovná-li zahraniční a domácí podniky z hlediska moností daných členitostí zemí a rozdíly povrchů závodních tratí jaké tam vidí rozdíly?
Sjezdil jsem spoustu soutěí mistrovství světa. Můj poznatek, moje zkuenost a názor je takový e ve světě hrozí mení nebezpečí divákům i fotografům, ne u nás a to z několika logických důvodů. Světové soutěe mají mnohem náročnějí a členitějí tratě, nejsou tak rychlé a závodí tam zcela logicky mnohem vyjeděnějí jezdci se stále se zdokonalující technikou jízdy, jinými slovy není to jen o schopnosti dosaení rychlosti, ale hlavně o technice jízdy. Co se samotných tratí týká, výjimkou je snad jen Finsko a védsko, které patří mezi extrémně rychlé soutěe, ale kde jsou ovem natěstí tvrdí a nekompromisní pořadatelé. Ale také disciplinovaní fanouci, kteří by by jim pokyny dával daleko mladí pořadatel o ničem nediskutují a uposlechnou příkazů. Asfaltové soutěe Monte Carlo (samozřejmě zail jsem Monte i pod sněhem a ledem), panělsko, Korsika, San Remo, Německo, to byly vdycky pohodové závody. Z pohledu fotografa jsou vděčné a zajímavé vdycky a vude ostré vracečky, kde se to jede přes ruční brzdu. Vdycky jsem měl rád série vraceček na legendárních erzetách Monte Carla Col de Turini, nebo Luceram. Obdobné úseky jsem znal i na San Remu. Krásné pasáe takového typu jsou na Deutschlandu ve vinicích. Série vraceček jsou v drtivé větině pomalé a bezpečné úseky. Kdy člověk stojí kousek vedle trati, tak to brdění, smýkání auta na "ručku", následný smyk vypadají velmi dramaticky, ale ve skutečnosti je to v relativně malých rychlostech. V rychlostech, kdy to auto v kritické chvíli neletí daleko, jezdec ho zabrzdí a ukočíruje. Platí jedno moudro. Je li takový úsek z kopce, pak to auto, kdy pilot trochu víc polechtá plyn, jde po tečně ven ze zatáčky, větinou hned na začátku akcelerace
Kdy je takováto pasá do kopce, pak to auto v drtivé větině případů jde dovnitř! Ano, opravdu dovnitř zatáčky!A to vědí vichni profesionálové na světových rallye, a u s fotoaparátem, nebo s kamerou a podle toho se také chovají.
Samozřejmě se v určité situaci můe stát asfalt velmi rizikovou záleitostí a to kdy začne pret. Navíc, pokud začne pret náhle a jezdci jedou na suchých pneumatikách. Dé jsem na asfaltových rallye nikdy neměl rád a vdy to zvyovalo riziko a průvih. V tomto případě platí jednoznačné pravidlo. Pryč od trati! Opravdu nic neriskovat a pryč, schovat se za nějakou pevnou překáku, za svodidla, za zeď, za stromy, na vyvýené místo za příkopem.
Jaké zkuenosti a názor má na otolinu?
Klasická otolina je svým způsobem úplně v pohodě. Opět, kromě extrémně rychlého Finska je otolina relativně bezpečná. Mnohem větí rizikem jsou odlétající kameny a hroudy, které mohou opravdu bolestivě a i nebezpečně zranit. Kamení, hroudy hlíny a písku jsem při focení schytal spousty. Na Akropolis jsme se po etapě vdycky někde bokem od pláe vykoupali v moři a pak teprve do sprchy na hotelu. Na otolině mají jezdci auto mnohem lépe pod kontrolou, plánovaně s ním klouou, i ten smyk je pod kontrolou a jakákoliv chybička se dá korigovat. Ale na asfaltu se auto prostě utrhne a letí. Zail jsem mnohokrát překrásné otoliny v Portugalsku, zail jsem otoliny na San Remu v Toskánsku, na Akropolis. Nikdy jsem tam nezail nějaké krizové situace, e by byli ohroeni diváci, nebo fotografové a kameramani.
A co divácky oblíbené skoky?
Místa se skoky, tam je nebezpečno vdycky a ani ve světě pořadatelé do okolí místa dopadu nikoho nepoutí, ani fotografy a ani kameramany. Mezi fanouky jsou straně oblíbené fotky ze slavného skoku na Fafé, na Portugalské rallye, obzvlátě z doby skupiny B, kdy se dav rozestupoval před autem. To byla úchvatná doba. Byl jsem na Fafé mockrát. Ty fotky, zvlátě s rozestupujícím se davem lidí, vypadají děsivě, dramaticky. Později, kdy u se dbalo hodně o bezpečnost, stály davy diváku tak pět metrů od trati. Nai bezpečáci by zeíleli a vechno zahnali moná a do sousedního panělska. Ale pokud si pamatuji, na Fafé se nikdy nic nestalo. Ono to opravdu jen dramaticky vypadá a Fafé se s takovým Finskem nedá vůbec srovnat. Fafé je toti relativně pomalé. Předně, ten samotný skok je ostrá nakopávací hrana jako na skokanském můstku, za druhé, před nájezdem na skok, nějakých sedmdesát osmdesát metrů je docela ostrá zatáčka a zatřetí, po doskoku je pravá zatáčka do kopce, take jezdec sice pobaví diváky, ale musí zůstat v klidu a na cestě. Armín tam dva roky za sebou s Oktávkou WRC skočil tak, e fotografové málem ani nestíhali reagovat, ale měl co dělat, aby se do té následující zatáčky veel.
Z toho co popisuje má nějaké své zásadní zásady, které by jsi doporučoval dodrovat ostatním?
Vdycky jsem se drel dvou zásad, a u jsem fotil někde ve světě, nebo u nás. Nikdy jsem si nestoupl proti dobrďování a nikdy jsem si nestoupl před pevnou překáku. Jezdec má právo na chybu a to dobrďování je přesně to, co jsem popisoval na začátku svého povídání, nestihnete utéct. A pevná překáka vám brání v jakémkoliv úhybném manévru.
Bavíme se o závodních autech, ale co motorky??
Paseku dokáí udělat i rozdováděné motorky. Při závodech MotoGP jsem několikrát zail situaci, kdy i velká úniková zóna byla najednou malá, krátká, protoe motorka začala dělat salta, létat vzduchem a skončila a za svodidly na obsluné komunikaci mezi fotografy a traovými komisaři.
Několikrát zmiňuje fotografy a kameramany. Oni skutečně patří neodmyslitelně k těmto podnikům a bez nich by to bylo v podstatě o ničem. Zároveň patří do skupiny nejvíce ohroených lidí z hlediska vzniku krizové situace a nebezpečného kontaktu se závodním autem. Sám i mezi ně patří
Ano patřím i mezi fotografy a projezdil jsem řadu i mezinárodních podniků a musel jsem si projít dobou získávání zkueností a tak si zde si neodpustím poznámku: ve světě jsou fotografové a filmaři opravdovými a zkuenými profesionály a ví, co si mohou dovolit, kam jít a kam nejít, co mají dělat a co nedělat. Bezprostřední nebezpečí vzniká v systému, kdy dostane vestu mnohdy přes vechna ujitění promotérů, kde kdo, kadý hobíčkář. Jako činovník u jsem zail ze strany ovestovaných spoustu nesoudnosti, neuvaování, hazardu.
Navíc to není jen o vestě, která nese označení média, ale činí i jakýsi bezpečnostní prvek ve stylu býti viděn lépe, ale po jejím nasazení si musí daný fotograf nebo kameraman uvědomit, e neposkytuje ádnou ochranu a zabezpečení před zraněním a smrtí.
Začíná nám sezona 2014, v kontextu svých zkueností co by jsi vzkázal vem fanoukům?
Myslím, e na začátku sezóny je potřeba se malinko zamyslet, aby se člověk do maléru hned tak nedostal a nedostal do maléru i ostatní. Zamyslet by se měli vichni, kteří se kolem závodu pohybují. Svým kolegům s fotoaparáty bych snad jen vzkázal, ádný záběr nestojí za riziko a případně mení, či větí malér.
A zamyslet by se měla i ta skupina fanouků rallye, kteří z nějakého podivného principu neuznávají ádná normální pravidla hry, oni do ádné divácké zóny nepůjdou a raději jdou někam do lesa, kde těch pořadatelů je málo, aby si mohli stoupnout, nebo dokonce sednou co nejblíe silnici. Blbec si malér zaviní sám, čert ho vem, ale utrpí tím zase jen a jen tenhle ná sport.
Sepsáno, upraveno a zveřejněno se souhlasem Josefa Vrátila
Pavel Vrba
Odkrytí tajemna minulosti
které člověka donutí k zamylení. Tajemno, včetně poselství určeného pro budoucí generace, které před desítkami let ukryli nai předci.
Pavel Vrba
Kadej to léto proíváme po svým
a podle svého uváení. A tak je to správné. A jak nová doba velí a moderní mobily umoňují, hned se ukazují záběry, jak tam či onde, to v letoviscích ije.
Pavel Vrba
Není malých akcí, ani těch sportovních
a pokud se sejde několik nadenců, kteří akci zorganizují a dost nadenců, kteří v barvách týmu sestaví soutění drustva, není co řeit. A je úplně volný, e to není tak veřejnými sdělovacími prostředky vyhláený.
Pavel Vrba
A z oblohy padaly slzy
a listy stromů, trávy a květy zdobily perlami. Vyprahlá krajina kadou kapkou detě oívala. A přitom jako by promlouvala, moná proto, aby připomněla události před 160 lety.
Pavel Vrba
Jak člověk nejde s dobou
je to patný. A lehce se o tom přesvědčí velmi brzy. A já jsem se můj čtenáři rozhodl s tebou o mém poznání podělit.
| Dalí články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás můe překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Metro D mění Krč. Místo chátrajícího nádraí vznikne stanice nad rybníkem
Osobní vlaky tu stále zastavují, stará nádraní budova u ale doslouila. V okolí elezniční...
Praha má po 70 letech nový hřbitov. Lidem připomíná lodní okénka nebo jaderný reaktor
Kulaté otvory ve vysokých betonových zdech připomínají lodní kajuty, někomu moná i jaderný...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdraí lokomotivy Českých drah do rotu?
Měly představovat vrchol českého elezničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Bro, kámo, reálně jakoby. Česko zaplavili brokolíci, poznáte je po vlasech i slovníku
Kudrnatá hříva jako růička brokolice, proívaná bunda, tenisky a slovník plný výrazů jako bro,...
Brňané si v deti připomněli události roku 1989, řečníci vyzdvihli odvahu
Hlavní části shromádění k výročí listopadových událostí na náměstí Svobody v Brně se zúčastnila...
Vlaim má uzavřenou koalici, starostou by měl být opět Jenita
Ve Vlaimi na Beneovsku uzavřela koalici vítězná Volba pro město Vlaim s uskupením Nae Vlaim -...
Tři dny buil na víko rakve. Marně. Praský příběh, ze kterého stále mrazí
Nejvyí kancléř Českého království se celý ivot děsil jediné věci: e ho pohřbí zaiva. Kdy se...
Tra u Českého ternberka zablokovalo několik velkých kamenů, provoz je zastaven
elezniční tra u Českého ternberka na Beneovsku dnes odpoledne zablokoval kámen, který se...

Co darovat lidem, kteří u vechno mají? Třeba více času na sebe
Ponoky, kosmetika nebo dalí hrnek do sbírky? Vánoční dárky nemusí být jen o věcech, které udělají radost na pár minut. Někdy je nejlepím dárkem...
- Počet článků 828
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 712x
Já dělám svoje věci a ty zase svoje. Nejsem na světě proto, abych il podle tvých očekávání, a ty nejsi na světě proto, abys il podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. A pokud se náhodou najdeme, bude to krásné. Pokud ne, nedá se nic dělat. Bruce Lee
"Cokoli slyíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu,
nikoli pravda . Marcus Aurelius
"Kdybych se měl snait číst -
o odpovědích nemluvě -
vechny útoky namířené proti mně,
mohl bych to tady celé zavřít
a nedělat nic jiného.
Dělám to nejlepí, co umím a znám,
a chci to tak dělat a do konce.
Jestlie mi dá konec za pravdu,
nebude na tom, co proti mně říkají, záleet.
Jestli se nakonec ukáe, e jsem se zmýlil
nepomohlo by, ani kdyby deset andělů
přísahalo, e mám pravdu."
Abraham Lincoln
Můete mě zaslat i vzkaz : pavelblog@email.cz
nebo mě naleznete zde : https://twitter.com/PavelVrba3
Osobní stránky : http://pavelvrbaozivote.simplesite.com



















