Potkáváme se s nimi každý den, přesto jim nevěnujeme pozornost. Vždyť to jsou tak všední a obyčejné pohledy. Třeba takové jídlo. I v něm nalezneme něco krásného, co zaujme naše oči.
Je to takové mé další volné pokračování v nekonečném seriálu s jediným a hlavním hercem - věci a detaily. Úvodní díl naleznete zde:Právě po zveřejnění prvního dílu jsem emailem obdržel otázku: "Proč jsem začal dělat zrovna tohle, když to není moderní".
Co na to říct?
Protože se mě to prostě líbí, postupnými krůčky člověk odhaluje všechny ty nekonečné pohledy. Hry světel a stínů a věčnýho hledání kompozice.
Kompozice - ta má vlastní, která se sice nemusí každému líbit, ale je to jen a jen o té mé vlastní identitě, mém vnímání a mém vidění světa kolem mě.
No a co si budeme povídat.
Ona ta kompozice, to je zapeklitá mrška.
„Kompozice, to je takovej vořech. Kdybyste přečetli všechny knížky, které o tom jsou, tak se jich, když se tak trochu koukáte, nemůžete moc držet. To je jenom předpis. Vy musíte vycítit tu svoji kompozici! Postupně. Ono to nejde najednou. Ovšem ty základní prvky, ty tam vždycky trochu musí bejt! Určitě jo.“
– Josef Sudek
Každá fotografie se po kliknutí zobrazí v plné velikosti.
„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“
– William Blake
„Celý svět je plný zázraků, na které jsme si však tak zvykli, že je nazýváme všedními věcmi.“
– Hans Christian Andersen
„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.“
– Jan Werich
Přeji Vám přátelé, krásné adventní dny.
