myslím si, kde bych tě nejraději potkal. Ulice střídám, parky a nábřeží, bojím se krásných lží, napsal Fráňa Šrámek, ve své básni Splav. A mě tato slova napadla v poněkud jiné souvislosti.
A to ve spojení s počítači.
Počítače, tablety, chytré mobilní telefony nenápadně ovládly naše životy. Vkradly se do našeho běžného života a svými všelijakými aplikacemi, ovlivňují naše každodenní kroky. Bez nich… by se asi nedalo pohodlně žít.
Ráno vstáváme na pokyn aplikace budíku chytrého mobilního telefonu.
Vydáme se na cesty vedeni aplikací navigace a tam někde uvnitř našeho vlastního vesmíru děsíme se při pomyšlení, že cíl a cestu, hledáme v obyčejné mapě tak nějak po staru.
Poznámky si píšeme do elektronického kalendáře,
zápisy, dopisy, pozvánky píšeme ve wordu s nadhledem.
Pohlednice či ručně psané dopisy,
nahradily mnohem pohodlnější emaily.
Všechny ty automatické kontroly pravopisu….
všechna pohodlná virtuální přátelství,
programy na úpravu fotografií,
to vše z nás dělá umělce a odborníky.
Nepotřebujeme skutečná setkávání,
není čas,
vše lze přeci řešit na virtuálních sítích.
Chodci, řidiči … turisté…
míhají se kolem mne jak bytosti bez duše.
Tu a tamhle selfíčko, a šup s ním do éteru.
A jsme šťastní a spokojení, jenže to má i úskalí.
Třeba takové ty vychytávky,
jako jsou třeba záplaty, či aktualizace,
které jak jinak,
nás před hrozbami virů, ochrání.
I mě se zrovna nedávno, jedna taková aktualizace dotkla.
Co dotkla,
udělala mi v počítači pěkný hokej.
Jo, jo moderní, suprový, nejlepší Windows 10. Po jejím stažení, přestaly být fotky, které se mě i líbily, těmi krásnými obrázky. Chvílemi jsem měl pocit, že čím dál hůř vidím.
A nejen to.
Naštěstí, byla možnost návratu k původnímu stavu, ve kterém bylo vše dobré.
Jenže, ony ty bytosti, co se nulami a jedničkami zabývají, nejsou žádní hlupáci.
A nebudou tolerovat neochotu přijímání novoty a hatit tak jejich práci. Stačí, když nenápadně do systému nástroj pro pravidelnou aktualizaci umístí.
Aby nevyděsili své zákazníky, kteří prahnou po jejich snažení, onen nástroj nazvou pomocníkem. A když je něco nebo někdo pomocník, hnedle to vypadá líp.
A tak jsem se stal nedobrovolným odběratelem aktualizací, ale i dobrovolným odinstalátorem.A díky tomu, moohl jsem se věrně vcítit do postavy Dona Quijota de la Mancha a prožít tak jeho pocity boje s větrnými mlýny.
Nakonec, ty moje souboje nemohly skončit jinak, než návštěvou u kamaráda, který na rozdíl ode mne, je profík a celý systém musel přeinstalovat.
A když na to tak nějak vzpomínám, nemohu se ubránit veršům:
Trápím se trápím,
myslím si, kdybych tě býval Windowsi 10 nikde nepotkal.
Aktualizace střídal jsem,
i všechny oznámení
a jen se bojím,
tvých krásných lží.
