dnešní do mlhy oděné nedělní ráno přímo vybízelo k opuštění pohodlí bytu. Nakonec, jsme vybízení naší skvělou politickou garniturou k otužování, šetření a utažení opasků, nošení svetrů....
Zvláště po té, co příkladně si naplní svá koryta skrytá za trapná a pokrytecká prohlášení.
A věřím, že kdyby žil Karel Kryl, nejspíše by zvracel.
„Někomu velmi dobře pasuje do hry, že se lidé nenávidí, že se kalí voda. Mezitím, co se hádáme o hloupostech, se totiž výborně krade – prodává, kupuje, kšeftuje a podvodničí neobyčejně nádherným způsobem.“
Karel Kryl
A tak navzdory zvrácenosti doby odebral jsem se otužovat do přírody. Moje dnešní toulky věnuji odkazu krajiny.
Naše propojení s krajinou, přírodou, planetou a celým vesmírem, je mnohem hlubší, než si troufáme domyslet a pochopili, že pečovat o ní, je naší odpradávna danou přirozeností. Když chceme, dokážeme v ní žít a hospodařit s citem a rozumem tak, že doslova rozkvete. Občas se nám může zdát, že je tady pro nás. Někdy se tak chováme, ale sdílíme ji s těmi před námi i těmi, co přijdou po nás. Tentýž prostor v různých časech.
Jsme bohatý, kulturní národ s úžasnou historií. Kolikrát jsme ve světle dějin, a sami před sebou uspěli a kolikrát selhali. Z prachu našich proher a křivd jsme však dokázali pokaždé znovu vstát. Naše životy se na její tváři vždy nějakým způsobem projeví. Vryjí se do ní a zůstávají jako jizvy na těle.
České televize: Krajinou domova, Režie: Petr Krejčí,
Dnešní díl věnuji malé obci Střezetice, která se nachází nedaleko Hradce Králové. Obec, která se na první pohled může zdát obyčejnou. Rozprostírá se mezi poli a loukami a žije zde přibližně 370 obyvatel. Tato malá vesnice se však díky historické události zapsala do dějin naší země i krajiny.
Dne 3. července 1866 zasáhl velkou oblast v okolí Hradce Králové střet rakouské a pruské armády. Jednou z obcí byly právě Střezetice. Ustupující poražená rakouská pěchota byla chráněna rakouským jezdectvem, které se střetlo s pruským jezdectvem, které bylo v převaze. Záchrana rakouské pěchoty, však byla vykoupena neskutečnými obětmi. Během 30 minut trvajícího boje zahynulo na obou stranách jezdectva 1 613 vojáků a přes 2 000 koní. Tyto historické události připomíná i monumentální pomník, jehož vznik nebyl vůbec jednoduchý. Jeho postavení trvalo neuvěřitelných 150 let od bitvy. Pomník měl být věnován „jezdcům i jejich věrným koním, kteří se ze střezetické pláně už nikdy nevrátili, ale potažmo nadčasově všem jezdcům a koním, jimž přinesly války mnoha minulých staletí smrt.“
Slavnostní odhalení pomníku jezdce a jeho raněného koně se tak uskutečnilo při příležitosti 150 výročí bitvy u Hradce Králové dne 3. 7. 2016.
Sousoší, představuje chvíli poté, co zraněný kůň uprostřed bitvy shodil jezdce a klesl k zemi. Rakouský voják, který je bez přilby, drží koně za hlavu a pomáhá mu vstát. Výjev ukazuje, že kůň je v tomto případě závislý na člověku, ale zároveň i člověk na koni, protože pouze ten mu umožní dostat se mimo bitevní vřavu a zachránit se.
