Po včerejším zveřejněném poněkud temném blogu, jsem si musel nějak zlepšit náladu. A čím jiným to lze udělat, než sluníčkem a krásnem. Ono opravdu nelze žít v těch smutnejch a blbejch věcech. Ono to chce prostě žít. Tentokrát jsem prohrabal svůj archiv fotografií s místy, která mě nějak zaujala. Jo, někdy ty týdny a měsíce tak neskutečně letí. Co bylo dnes je už v podstatě dávno.
Jenže, jak ty vzpomínkové fotografie v návaznosti na ty šeredné tmavé věci uvést? No udělám to po svém, tak jak to mám rád a jak se mi to líbí. Takže přátelé, nějaké fotečky a nějaká moudra, ať se nám na tom světě líbí víc.
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě. J. Werich
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. J. Werich
Vidíte, a už ani nevím odkud to je. Poradíte mi?
No a když tedy hledáme to slunce ve tmě, tak si dovolím přidat ještě jeden odkázeček.
Pro pohlazení duše a třeba k pokoře
A pokud jste došli až sem, musím Vám prozradit jedno tajemství.
Víte, které z těch blogových "chlívečků "mám nejraději?
Přátelé právě jste v něm. Jsou to právě ty nádherné, pozitivní fotoblogy.
