A obávám se, že nejen za ty letošní. Ty mě spíše utvrzují v názoru, že jen a jen sklízíme pomyslné ovoce z předcházejících let. A co je horší, společnost je rozdělena.
Sociální sítě se hemží všelijakými vzkazy typ: kdo volil toho či onoho, ať odejde z mých přátel, ten či onen je takový nebo makový… a podobné bláboly. Laciná gesta, která spíše ukazují způsob přemýšlení samotného autora tohoto postu.
Spousta lidí řeší, že zvítězil ten, či onen.
A já se nemohu ubránit otázce:
Proč? Kde se vzal ten či onen subjekt. Najedou z ničeho nic?
Nebo ten výsledek voleb je důsledkem znechucení z dosavadní politiky tradičních stran a tím pádem jen vzdor, či hledání nových šancí? Nejspíše zidealizovaných a bláhových.
Možná jsme na spoustu věcí zapomněli, které se zde udály za posledních 28 let, všechny ty nesplněné sliby a kauzy napříč politickými stranami.
„V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“
Sir Winston Leonard Spencer-Churchill
Selhání tradičních stran v předvolebním boji, které v podstatě nepřinesly voličům žádné téma k současnosti, mimo jediného motta „ Babiš“, jinak NIC.
Se zájmem jsem poslouchal debatu politologů a obávám se, že měli pravdu. Absence jakéhokoliv smysluplného programu, co by oslovil, sázka na jediné téma, které v konečném důsledku nahrálo tomu hnutí, proti kterému tak brojili.
Dokonáno jest.
Bylo rozhodnuto.
Karty rozdány a ač se mi nelíbí, jak to dopadlo, je dokonáno.
Teď je otázkou, jak to vše dopadne.
Doufejme, že zvítězí zdravý rozum a státotvornost.
PS: ač jsem z výsledků jistých stran dost znechucený, nehodlám blokovat či vyzývat kohokoliv, aby zrušil či nezrušil přátelství. Je to pro mě přespříliš laciné, prázdné a hloupé gesto. Už jen proto, že ač máme demokracie plný huby, nepochopili jsme, co to slovo ve skutečnosti znamená.
A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny. Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít. Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců.
Prof. Petr Piťha
čerpáno zde:
