„Dvě dívky z Prostějovska si lehly na koleje a čekaly na smrt pod vlakem“ na mě vyskočil při ranním otevření zpráv iDnes. Zdrcující a neskutečná zpráva a ještě horší realita pro rodinu a nejbližší těch nešťastných dívek.
Navíc, vyvolávající spousty nezodpovězených otázek.
Ještě před dvěma týdny se osmnáctiletá Veronika z Prostějova chlubila na sociální síti fotografií s novým přítelem. V pátek vyprávěla kamarádce, co vše ji v příštím týdnu čeká. Jenže v sobotu patnáct minut před polednem si lehla na koleje u obce Pivín vedle své stejně staré kamarádky a počkaly, až je přejede vlak. Obě dívky na místě zemřely.Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sebevrazda-koleje-vlak-prostejovsko.A190324_192618_domaci_zaz?
Dvě mladé dívky na začátku své životní pouti se nejspíše dobrovolně rozhodly ukončit svůj život. Když pročítám zveřejněné informace (které se mohou pochopitelně ještě změnit při vyšetřování) nemohu se ubránit pocitu zbytečnosti takového činu. Hloupost spočívající v hazardu a riskování, záměrný čin při neopětované a nešťastné lásce, či snad nemoci?
Kdo to vlastně v tuto chvíli ví.
A je to vůbec ještě podstatné?
Vždyť dokonáno jest a nedá se už nic změnit.
A nelze jen tak soudit.
Člověk nezná prostředí, ve kterém dívky vyrůstaly, ani nezná, k jakým hodnotám byly vedeny.
Přesto se nemohu ubránit jistému nepochopení takového činu.
Lidský osud je nevyzpytatelný a klade před člověka různé překážky, ale i mnohá poznání. Když jsem poslední 2 roky při návštěvách svých blízkých a známých, kteří byli hospitalizovaní v nemocnici, viděl jsem souboj řady pacientů s nemocí. Viděl jsem tam i mladé lidi a děti. A jejich rodiče, těžce osudem zkoušené. Přesto plné nadějí a víry, že vše dopadne dobře.
A právě z kontextu takových osudových ran, pramení do jisté míry mé nepochopení jejich činu a zmaření života oněch nešťastných dívek.
