Tak bych okomentoval nabídku jednotlivých televizních stanic nabízející tzv. zábavné pořady, které jsou mnohdy spíše o přehlídce netalentů než talentů. Naštěstí je tu jaro přinášející sluníčko, které doufám nám všem rozzáří úsměv na rtech a blbá nálada ustoupí do pozadí.
Jakou nabídku zábavy nám dnes média nabízejí? Proč mají úspěch reprízy zábavných pořadů z devadesátých a osmdesátých let? Mají úspěch proto, že dnes televizní zábava trpí absenci komiků a herců. Není žádný Menšík, Sovák, Grosman, Dvořák ….
V honbě po nových talentech máme možnost sledovat pár zářících hvězdiček, ale i přehlídku absence sebekritiky. A po nějaké době přemýšlíme, kdo vlastně vyhrál v té či oné soutěži nových talentů. Náhradou se stalo zařazování do seriálových reality show ať se jmenují jakkoliv.
Přesto se čas od času objeví hvězdy, které dokáží oslovit od prvního dne – nejen svým talentem, ale i velkým člověčenstvím.
Při nedávném shlédnutí dílu „ Pošta pro tebe „ mě zaujala návštěva studia 3 nevidomých, kteří hledali své přátele.
Tento díl mě však poněkud připomněl svým vnitřním nábojem talentovou soutěž „Británie má talent „ kdy se na pódiu objevila i Susan Boyle - díky vzhledu a věku nijak přitažlivá a lehce odsouditelná a zřejmě mnohými považována za ženu bez talentu. Vše platilo do okamžiku, kdy zazpívala a kritické osazenstvo hlediště při jejím výkonu povstalo a potleskem vzdalo hold.
Obdobný pocit jsem prožíval při sledování životního příběhu té trojice nevidomých, kteří bez ohledu na svůj handicap dokázali šířit optimismus a radost ze života. Trojice, která byla moderátorkou pořadu uvedena a provázena tak, jako by to byla trojice dobře známá, ačkoliv pro mě byli naprosto neznámí.
Netradičním zakončením jejich šťastného setkání, byla nádherná píseň v jejich podání. Píseň, která mě osobně chytla za srdce a která mě donutila pátrat, kdo jsou ti tajemní. Ti , kteří i přes svá omezení rozdávají radost a úsměv.
Kdo je ten Maroš Bango a Radek Žalud? A čím člověka oslní? A kdo je ten, který je přirovnávám k italskému tenorovi A. Bocellimu
Dovolím si parafrázovat slova Petra Hapky : Dobrá hudba, dobré dílo se musí cítit srdcem, to se nedá slovy popsat, to musí přijít „to mrazení v zádech“.
Já u těchto lidí ten pocit zažil. A děkuji jim za to, že jsou. Nezáleží na tom, že nejsou mediálně známí, důležité je, že mnohé chytí i u srdce.
Zkuste to také. Nabízím pár odkazů, které některé z Vás třeba osloví a potěší.
https://www.facebook.com/pages/Maro%C5%A1-Bango/264466730966
http://www.youtube.com/watch?v=vd23ORBkuQ4
http://www.youtube.com/watch?v=dl0rdn5lTUA
