Takový malý tichý smutek.

Přepadne každého z nás, ač si to třeba nechceme přiznat. Životní pouť v určitých chvílích připomínající jízdu po špatně sestaveném kolejišti.

A my, držící se pomyslného madla záchrany, pociťujeme každou změnu směru pro nás do neznáma.

Bez ohledu na všechny dosažené mety,
funkce či platy,
a všechny ty honosné obleky,
klesáme přetlakem vlastní smrtelnosti.
Kupujeme drahé obleky,
ale zapomínáme na to,
že rubáš nemá kapsy.
Psychopatická honba za většími a většími funkcemi a platy,
likviduje všechny naše podstatný životní hodnoty.
Začarování do skupování přebytků,
ztrácíme veškerou úctu a pokoru.
Zaslepeni vlastním pokrytectvím,
skupujeme bez protestu
levné čínské zboží.
Máme desítky televizních stanic,
ale málo z nich,
které nás skutečně potěší.
Své vlastní myšlení,
nahrazujeme myšlením pozlátek dnešní doby.
Se svými vlastními povahami,
za vidinou vlastního zisku,
neváháme exhibovat v podivném soutěžním pořadu.
Protestujeme kvůli kde čemu,
ale neprotestujeme tam,
kde jde skutečně o život.
S laxností a pokrytectvím,
tleskáme falešným poslům
a mesiášům dnešní doby.
Nevadí nám stále vyrůstající montovny a překladiště,
které patří, kdo ví komu.
A staví se bez problémů  na místech,
kde úrodná půda byla,
aby nás v dobách zlých uživila.
A jak z hororu,
z hrobu,
vstává další a další obluda,
oděná do betonového obalu
a chladná jak mrtvola.
Ale my,
jako smyslu zbavení,
zfetovaní všemi slevovými kupóny a akcemi,
jak ve stádu ovcí,
hlásáme,

jak jsme neskutečně šťastní.

Alespoň dnes .....

a zatím…….

vždyť, kdo by  tak zítřek řešil ………

 Bohatství a statky jeví tím, čím skutečně jsou, tedy ohromným a přebujelým strojem vynalezeným k zajištění trochy zanedbatelného pohodlí.
Bohatství a statky jsou nesmírným předivem, k jehož napnutí je třeba celoživotního úsilí, jež každou chvíli hrozí zavalit svého majitele a jež, dokud drží, ač může člověka ušetřit trochy drobného nepohodlí, nedokáže ochránit před žádnou vážnější nepřízní ročních dob. Uchrání před letní přeháňkou, ne před zimní bouří, ale nechávají člověka stejně jako dříve, ne-li více, vystavena úzkosti, strachu, nemocem, nebezpečí a smrti.Logan Pearsall Smith