Jsou chvíle, kdy člověka všechny aspekty života sráží na kolena. Všechny ty zprávy, žvásty politiků, politikaření a dopady na naše životy. Jsou chvíle, jako by člověk neviděl ani ten miniaturní plápolající plamének naděje.
On ale existuje, někdo mu říká naděje, někdo jiný řekne lepší zítřky. A každý z nás se v tom všem tak nesmírně plácá. Někdo včera, jiný dnes a někdo zase ve dnech budoucích. Nikdo z nás nemá vyhráno, protože von ten život zase tak jednoduchej není.
Všechny z nás však spojuje hledání tajného receptu štěstí. Hledají ho i ti, o nichž si nejspíše mylně myslíme, že jsou šťastní. Šťastní pro své postavení, víc peněz, lepší bydlení, lepší značku auta a kdo ví, pro jaké jiné falešné třpytky dnešní konzumní totality. Myslím si, že nejsou, mamon nikoho neochrání před nemocemi, dopady a důsledky závisti, mamonu či vyhrocených rodinných vztahů.
Vždyť přeci stačí kousek ledu na silnici….. a co bylo už není.
„Štěstí se nedostává s tím, co chceme, ale se spokojeností s tím, co máme. Způsob, jak být šťastný, je být vděčný dokonce i s prostým požehnáním, které máme.“
Ralph Smart
A já jsem šťastný třeba i tímto obdobím. Ne, povolebním očekáváním, obdobím zatím jen pronášením bojovných žvástů vítězů voleb.
To ne.
Žvásty jsou k ničemu.
Musí se totiž především přetavit v činy, aby se staly nesmrtelnými.
Šťastný jsem díky tomu, že mohu vnímat a vidět tu neskonale dokonalou krásu přírody, zakouzlenou do nepřeberného množství barev na paletě jménem podzim. Miliony a miliony nádherných symbolů, z nichž vybírám ty, které mě vždy okouzlují.
„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“
Otto František Babler
