a to úžasné vítězství koalice nad tolik nenáviděným Babišem. A obrovský jásot a veselí zachycené ve volebních štábech a mezi jejich voliči.Vítězství nad tolik nenáviděným premiérem, který pro naši zemi vykonal tolik dobrých věcí.
Premiér, který celou dobu tvrdě pracoval a o nás pečoval.
A čeho se od nevděčného národa dočkal?
Nevděku, věčných útoků opozice, nařčení a falešných obvinění.
Cokoliv chtěl učinit dobrého, vždy bylo médii i opozicí tvrdě rozcupováno.
Může se pak rozumný člověk divit, že se zde neslavilo?
A nejen zde.
Smutek a zklamání z prohry ovládl Lidový dům i doupě komunistů.
Skřípění zubů, pláč a naříkání je slyšet i z jiných koutů republiky.
Obzvláště od těch, co o nás v době pandemie urputně bojovali.
Nelze se pak divit titulkům na CNN Prima News:
….Volný si připadá jako Žid v Německu za Hitlera…….
Spoluvobčané, stydět a kát bychom se měli.
Ale dost už té nadsázky a pokusu o sarkasmus…
Vždyť nás čekají nové a dle reakcí vítězných politiků a lidí, skvělé zítřky.
Konečně se do vlády dostanou jen ti slušní, odborně vzdělaní a poctiví lidé, kteří to s námi myslí upřímně a dobře.
Ti, kteří se neobohatí na úkor ostatních. Konečně zavládne poctivost, právní řád a spravedlnost.
......a nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že jsou to ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.Projev prof. Petra Piťhy, probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. čerpáno zde:
Volby skončily a předvolební kampaň se pomalu propadá do bahna minulosti, do které i právem patří. Stejně, jako neskutečná žumpa mnohdy odporných diskusí, kteří mnozí slabší jedinci předváděli na sociálních sítích vůči těm, co s jejich názory nesouhlasili.
A je úplně jedno, které ikony obhajovali.
Bublinky oslavného šampaňského vyprchaly a zbytek nedopitého oslavného vína se stává vyčpělým patokem bez jakékoliv ceny.
Doznívající radosti plné emocí a rozházené třpytky bujarého veselí, už nejspíše skončily v popelnicích.
Po oslavném vítězství, vždy přichází život a tvrdá realita.
Řada z nás přeci v životě už zažila chvíle, kdy člověk musí od slov přejít k činům. Situace, kdy se v roli opozice (jakékoliv a kdekoliv) vše dobře kritizuje. Tedy do doby, kdy člověk na svá bedra převezme odpovědnost a všechny dopady a důsledky svých rozhodnutí.
Odpovědnost, kterou každý ne vždy unese.
Jak budeme asi hodnotit výsledky voleb za rok, za 4 roky či později?
Vše už tu bylo, stačí nahlédnout do historie – nedávné i ty starší….
Jako voliči jsme rozhodli a rozdali karty, se kterými si musí nyní politici poradit. Teprve čas a historie ukáže kvalitu těch, kterým jsme v těchto dnech dali důvěru.
Čas, ale i problémy, které jsou před naši společnost postaveny, prověří skutečnou pevnost a schopnosti deklarované vítěznými koalicemi.
Stejně tak, jako čas prověří odolnost politiků proti politikaření, touhy po moci, sobectví a pokrytectví. A jak už se i v minulosti stalo, nesmí se zapomínat, že řetěz je tak pevný a odolný, jak silné a odolné jsou jeho jednotlivé články.
Epilog:
„Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“
Karel Kryl
