Šternberské škobrtání - část druhá. Exteriér.

Tak po klepání a úderu osmé hodiny zarachotil klíč a hradní vrata se počala otvírat. A před námi se rozevřelo nádvoří a uvítalo návštěvníky.

Hrad Český Šternberk založil kolem r.  1241 Zdeslav z Divišova, pojmenoval jej podle rodového erbu, zlaté osmihroté hvězdy, a podle dobového zvyku poněmčovat názvy, tedy Sternberg (Stern = hvězda, Berg = hora), a přijal nový přídomek ze Sternberga.
Je pozoruhodné a výjimečné, že dodnes je hrad v držení tohoto rodu. Nyní je vlastněn už 20. generací potomků zakladatele.

Hradby hradu nabízí nejen ochranu před krvežíznívými nájezdníky, ale poskytují i úchvatné pohledy do podhradí a okolní krajiny.

A už od samotné minulosti, lidé spojovali břehy rozdělené řekami. Jsme stejní. Nejen v tom dobrém, ale i v těch všech neřestech.  Mnohdy nepoučitelní z výsledků historie.

Je zde i jakési schodiště, vedoucí do příbytku hradního pána.
Ale o tom, až někdy příště.

Co dodat na samotný závěr?
I v tónech lze spatřit třpyt minulosti.
 

Dějiny jsou svědky časů, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti. (HISTORIA VERO TESTIS TEMPORUM, LUX VERITATIS, VITA MEMORIAE, MAGISTRA VITAE, NUNTIA VETUSTATIS)
                                                                                          MARCUS TULLIUS CICERO
 

 

Autor: Pavel Vrba | úterý 27.10.2015 8:45 | karma článku: 16,72 | přečteno: 266x
  • Další články autora

Pavel Vrba

Moji milí bakaláři,

12.2.2024 v 19:00 | Karma: 17,03

Pavel Vrba

Zima není vůbec nudná, naopak

25.1.2024 v 14:00 | Karma: 14,30

Pavel Vrba

No co no, tak se omluví

22.1.2024 v 8:00 | Karma: 35,65