Je to neuvěřitelné, člověk se těší na krásné počasí, kdy po řadě týdnů vysvitne sluníčko a místo toho, aby vstřebával jarní paprsky slunce, musí si dávat bedlivě pozor.
Pozor na to, kam jde, co dělá či kde co říká. Speciální tajné služby jsou všude a sledují vše. Prodloužený víkend ve znamení velikonočních svátků a s naplněnou předpovědí krásného počasí přímo vybízel k nějakému tomu škobrtání, ale také k provádění činností, patřící k malému farmaření. Vždyť člověk spjatý s přírodou vycítí neodvratitelné kroky přírody spojenými s probouzením fauny a flóry po měsících šedi zimy a nezimy.
A i jako truc všem těm negativním zprávám, senzačním odhalením a šíření objektivních a vyvážených zpráv, těšil jsem se jako malý kluk na dny volna, bez zvonění telefonů, došlých a odesílaných emailů, plnění pracovních úkolů. Od všech možných společenských témat, z nichž mnohé mají životnost jepic, nebo komentářů, založených jen na zúženém úhlu pohledu nebo nutkání komentovat čerstvě vzniklou fata morgánu, případně pohodlně se svést na společensky oblíbené vlně, bez ohledu na to, jak je hloupá ona i jeji rozšiřovatelé.
Víkend bez rádoby nejpravdivějších pravd a mouder rozličných příspěvků na sociálních sítích a jiných médiích…..
Znáte to sami, úkol zněl jasně - vytvořit si pohodovou atmosféru, tu a tak něco pro přírodu udělat, v klidu si sednout a rozjímat.
Samozřejmě, i já vím, že se úplně nedá utéct od všech těch obrovských témat a událostí, ale lze to eliminovat, už jen z toho důvodu, aby člověk prostě nezblbnul.
A tak jsem si to začal užívat……..
Po delší odmlce člověk rozmejšlí, jak vzít do ruky ty prapodivné nástroje, jako vidle, rýč či hrábě….. a především, jak se zbavit té pověstné zimní lenosti a jarní únavy.
A tak jsem se tedy pustil do rytí, hrabání, stříhání, ale také klidnému posezení u čerstvě udělané kávy…..
A po celou tu dobu, s nepříjemným pocitem, že jsem sledován, špehován a že jsem veden na nějakém podivném seznamu. Člověk někdy začne přemýšlet, zda-li je úplně zdráv, nebo zda-li se nepřenesl do víru dění hlavního města, kde se přijímají zahraniční návštěvy a všude se to tajnema jenom hemží.
Trpím snad paranoiou či jiným onemocněním, že se rozhlížím a nikoho nevidím? A přesto cítím, že jsou na mě oči zaměřené a bedlivě mě sledují.
Jak já nesnáším, to skryté šmírování…….
A tak se na toho slídila zaměřím a z nátlaku ho usvědčím a taky zveřejním.....
jen ať se o něm pěkně ví...
No co k tomu dodat přátelé?
Snad jen jedno werichovské:
„Klaunů,klaunů máme málo. Ale šašků máme hodně.“
