Když tak listuji těmi úryvky vět, které pronesl Karel Kryl je mě tak nějak smutno. Je to jeden z důkazů, že jsme nepoučitelní a stále nudně stejní. A když k tomu připojím proslov prof. Petra Piťhy, jako když se ta slova potvrzují.
Argumentace bez podložených faktů, mnohé manipulace a lživé konstrukce. Z tribun hřímají mnozí, kteří snad spoléhají na omezenou platnost lidského pamatování a spoléhající, že on to ten volič zase zkousne. No, nedivím se, vždyť to tak i do jisté míry je. Někteří politici, kteří neváhají spojit síly i s ďáblem, jen aby vytvořil koalici. Čím více zkomírající strany, tím více jsou plamenné projevy předsedy. A davy tleskají a tleskají.
A současný přetlak informací, které davy nijak nezpracovávají. Momentální mediální vlna se přiřítí jako tsunami a odteče nepozorovaně a bez zájmu veřejnosti.
Kdo vlastně dnes řeší Ukrajinu?
A kolem nás se plíživě a nepozorovaně přibližuje zlo, které nikdo nevnímá, nehledá souvislosti a všechny rizika, která jsou s tím spojená.
A v hlavě se mi opět objevují věty, které už byly mnohokráte omílány a přesto nevyslechnuty :
Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
Všechny ty prapodivné kauzy, vedoucí ke ztrátě financí, vyžadující mnohá úsporná opatření s konstatováním státní pokladny o narůstajícím dluhu a nutnosti šetření. Ke všemu jako v dobré tragikomedii, tato konstatování pronáší ti, kteří se dostali k vedení země již před lety.
A když bude potřeba, tak to lidé v pomyslném podhradí své finační potřeby třeba sbíráním víček nahradí.
Vždyť stále jsou obdivováni a voleni svými vlastními voliči, snad proto, že oni sami jsou stejných povahových vlastností. A že mění někteří politici strany a kabáty?
To přeci není podstatné, když jen prosazují své zájmy.
A když člověk vzpomene na předvolební sliby se svými jepičími životy, které jsou podmíněné vznikem prapodivných koalicí a ztrácí zájem o volby.
Možná se mýlím, ale ty myšlenky Karle Kryle nabírají čím dál větší pravdivosti.
Dejte davu chléb a hry a odveďte hlavně jejich pozornost od našich věcí.
Karel Kryl postrádal prvky kontaktu politiků s lidmi již v roce 1991. Malinko se mýlil, vždyť jaký zájem je o lidi v předvolebním období.
A když kolem sebe člověk slyší to nadávání a hledání viníků, bohužel, ať se nám to líbí nebo ne, můžeme si za to sami.
A ke jménu tohoto novodobého zatracence, hlásí se dnes kdokoliv, mnohdy i ti, se kterými by si Kryl nikdy nerozumněl.
A na čí straně by Karel Kryl stál dnes?
Je zajímavé poslouchat, co Kryl o politickém vedení země řekl po roce 1989.
Když Karel Kryl pronášel mnohé své názory, stal se velmi brzo neoblíbencem. Věřím, že i za tleskání davu oné sobecké spokojenosti :
Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo. Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte.
Text v článku uvedený kurzívou v plném znění naleznete zde :
