Společností hýbe téma války na Ukrajině. Rozkolísaná ekonomika, inflace, rostoucí ceny energií, potravin a nedostatek zboží ve stavebnictví. Jenže, bez ohledu na to, nám vedle toho běží každodenní obyčejný život.
Každý den prožíváme malá dramata, komedie a cosi, jako příběhy poznání. Některé momenty jsou až tragikomediemi. Mnohdy s tenkou blankou, která během okamžiku změnění vše jen v tragédii.
Začaly prázdniny. Odjezdy na dovolené a zasloužený odpočinek.
Pokaždé zhoustne provoz, lidé jsou nervóznější, podrážděnější, ale i sobečtější.
Je to už nějakou dobu, co jsem psal zamyšlení na téma cyklisté, chodci, motorkáři a řidiči. Tedy všech, jejichž cesty, ale i osudy se potkávají na silnici. A ta setkání mají různou podobu. Zračí se v nich umění řídit, předvídat, být či nebýt slušný, plejáda ohleduplnosti či hloupého sobectví a arogance.
A nedá mi to, abych se k tomuto tématu s odstupem času nevrátil zpět.
Všechno je o úhlu pohledu a momentální roli, ve které vystupujeme.
Když jsem řidič, přemýšlím jako řidič. Když jsem chodec, přemýšlím jako chodec, nebo cyklista či motorkář. A lehce se stane, že v jakékoli takové roli získám pocit, že já, právě já jsem ten nejdůležitější. A ta cesta přede mnou, je jen a jen má.
Věřím, že jen ti moudří, vyspělí a slušní lidé dokáží mnohem víc. Při chůzi po chodníku, nezapomínám na role cyklistů, řidičů automobilů……
Moudří lidé, kteří vědí, že jen tak se dá žít na pohodu a v klidu, v úctě a respektu k druhým. Umění pohledu ze všech možných úhlů náhledů na svět kolem nás….
A já si ti můj čtenáři dovolím nabídnout příklad jednoho takového pohledu. Zachycené video kolegy a kamaráda Martina, které natočil „ze sedla svého kola“.
Přiznám se, že zachycené scény i ve mně osobně vyvolaly přemýšlení, zda i já nejezdím v některých situacích jako bez mozku.
A moc bych si přál, abych i v tobě čtenáři vyvolal zamyšlení v tom celém protínání našich osudů na našich silnicích……
Všechno je o úhlu pohledu a momentální roli, ve které vystupujeme.
