Šárovcova Lhota - část druhá - voda, oheň, les a houby

Oheň, voda ? Lze to vůbec spojit? Dva živly- plus a mínus. Který z těch živlů je horší? Lze to vůbec spojit? Jdeto spojit, jen to holt musí mít své. Jako nakonec všechno. Jenom člověk si myslí, že jeho vůle je vše. Není. 

Ať se to líbí člověku nebo ne, je nástrojem přírody. Není možno jít proti přírodě. Je silnější než nejsilnější z lidí.  Pablo Picasso

Při svém putování s přáteli, v okolí Šárovcovi Lhoty jsme narazili na mnohá zajímavá místa. A tak v dalším pokračování si Vás dovoluji pozvat na pokračování té naší cesty. Minulý díl jsem tématicky věnoval klamu a realitě, fikci a skutečnosti. I v tomto dílu ukrývám vnitřní symboliku. Třeba ji odhalíte.
při našem putování můžeme narazit na řadu zajímavých míst i osobností

a ta voda, jak já ji miluji ...........

a odrazy slunce doplňují květy...

prostě to úžasné ticho a krása kolem nás a člověk by zde strávil hodiny a hodiny

jenže má cesta vede dál a dál, vstříc neznámým cílům a poznáním, ale i dalším krásám....

a při tom putování tolika zajímavými příběhy se to hemží

a nejspíše se jedná o houbařský čas, nebot jen se rozhlédnu,  tak je tu nějaká zase je ....

a pohledy do těch lesů .......

přináší klid a nikde ani živáčka

jenže i k tomu putování patří i odpočinutí, prostě se zastavit a něco si dobrého připravit. Jen ten oheň , snad v tom mokru zapálit se podaří

když se daří, tak se daří, ještě t nějaké klacíky pohledat a už se na ty vůně těším .......

a to prostředí kolem ohně, no řeknětě sami ....

ale zpět k tomu ohýnku, dohořet se bezpečně musí nechat ...

a mě nezbývá nic jiného, než s přáteli se na další cestu vydat

a hned jak člověk vyleze, už ho zase houba pronásleduje

cestu máme před sebou širokou.......

když tu náhle na zvláštní místo narazím, jako kdyby zvláštní příběh skryt tu byl

zvláštní atmosféra, zvláštní pocity, dokud člověk na onom místě pár slov nepřečte ..

a tak rychle z toho místa pryč, vždyt těch krásných je tu mnohem víc ...

a kdo má chut na borůvky, nechť se sehne a ......

a jen pozor dej, vždyt to tady domov zvířat je

a když budeš škodit přírodě, probudíš démona, který potrestá tě

a ta krása ochranu zaslouží si, vždyt jen vyjdeš nad vesnicí, rozprostře se údolí, nad kterým se i dech zastaví .....

a když už ve vsi zpátky jsme, jako první vítají nás biogické sekačky ..

           no a z těch všech stavení, zaujme to s těmi okny zazděnými

Šárovcově Lhotě a okolí děkuji za kásně strávené hodiny, určitě se sem opět navrátím........

A co úplným závěrem?
Na těch všech anšich cestách míjíme krásu, přehlížíme smutek, mnohdy zahleděni sami do sebe. A klameme se představou o štěstí. Ale je tomu tak??

Stačí kousek ledu na silnici a je vše jinak, bez ohledu na naše hmotné statky, na naše postavení, funkce a  společenské žebříčky.
A právě proto, ačkoliv se to možná tématicky nezdá, někdo může říci, že se to i nehodí přikládám jeden odkaz nejen na úžasnou hudbu, ale také film, který je sice starší, ale z jeho možné nadčasovosti až mrazí

Dovětek:

Výše uvedené jsem chystal před několika dny. Každý z nás, co zachytíme nějaká ta místa, které nás vezmou u srdce ( nakonec jak jinak bychom to mohli brát, než srdcem, protože u fotek se prostě nedá lhát) nabízíme ostatním. Takový to podělení o radost a o naše emoce. Mnohé fotografie vypovídají i něco o nás samotných. I když mnozí navenek navenek působí jako tvrdí, u vnitř citliví. A to je prostě moc dobře.
Sám jsem si dnes udělal svou vlastní inventuru. Kdy že jsem zde vlastně začal působit. Bylo to 11. března 2014 a od té doby je toto můj 123 blog.
Za tuto dobu jsem napsal několik blogů a zveřejnil bezpočet fotoblogů. Přečetl a viděl bezpočet blogů, četl bezpočet názorů. U řady blogů jsem se i o sobě dočetl věci, které jsem ani nevěděl. Od honění karmy až po osobní výpady. Jenže.....

Vono to je se mnou poněkud složité........

Honění karmy? Proboha co to vlastně je? Něco jako metály, jo vono to vypadá dobře, jenže si za ně polívku nekoupím. A já mám raději, když někoho potěším. Když ho prostě v daný okamžik potěším. Jo to je podstatný, vše ostatní je jen fantazie a klam. Psát témata tak veřejně oblíbená a karmovaná, podle nálad společnosti? Kdepak, nejsem na laciné výhry.
Několikrát jsem četl názory, které řešily postavení blogů, že nejsou tak podstatné, že je mnozí přeceňují....
Proboha , a proč by neměly bejt podstatný? Kdo si osobuje názor, že nejsou důležitý? Pro mě osobně jsou, protože než sledovat neprofesionalitu řady profesionálu raději si přečtu nebo prohlédnu něco od amatérů.
A blogům jsem hodně vděčnej- poznal jsem totiž řadu úžasnejch lidiček.
A v tý svý vlastní inventuře, hledal jsem i v kterým tom chlívečku je můj oblíbený prostor.
A přátelé jsou to fotoblogy. To místo, kde je koncentrace největší krásy a pozitiv. A  je úplně jedno, jestli má někdo fotky černobílý nebo barevný, jestli je má někdo malinko rozostřený. Já v těch fotečkách vidím srdce, krásu a pozitiva. Ne války, Ukrajinu, hrdinství od klávesnice a švejkovství.

Tyto pocity mám v sobě již delší dobu. Když jsem fotil výše uvedené záběry, přemýšlel jsem o všech z Vás co tak čtete a karmujete moje někdy i nepovedené fotky.  A všech si Vás moc a moc vážím, protože ve fotoblozích hledají lidé se srdcem. A na srdce, já tak osobně moc věřím.
A taky Vám tímto vzdávám úctu a poděkování i za ty diskuzní příspěvky, nebo udělení karmy a  sdílení. Protože pro mě to je pocta od Vás, které si vážím.

Moc Vám všem i Vašim blízkým, přeji z celého srdce hlavně zdraví, štěstí a lásku. A taky dobrý světlo. Protože rád sleduji ty Vaše srdcařské fotečky a Vaše pocity.

PS:kdyby mě chtěl někdo poučovat k výše uvedeným osobním pocitům popsaných v rozporu s pravopisem - děkuji. Ale já na to v tomto případě ve vší úctě nějak kašlu. Vony ty moje vlastní pocity jsou pro mě poněkud víc, než to bejt pravopisně správnej.

 Pro mě poněkud osobní písnička