Dnešní zamyšlení jsem si dovolil pojmenovat dle jedné z mnoha krásných hlášek z filmu „Pelíšky“. Náš jazyk čítá spousty slov, kterými jsme schopni vyjádřit cokoliv. Přesto jsou slova, toliko zapovězená, nehodící se do dnešní doby.
Rozmohlo se nám zde jedno sprosté slovo…
Jsou dvojí nevhodná a sprostá slova v měřítku každé doby. První, slušností označovaná vulgární a sprostá, bez nichž by však mnohé vtipy a vtipné komentáře ztratili onu pointu. Kolikrát jsem se setkal s pohledy plnými opovržení a znechucení, po jejich vyslovení. Přiznám se, že reakce na tato vyřčená slova pozoruji rád. Jsou kouzelným zrcadlem do nitra mnohých. Včetně těch, kteří tak milují falešnost a jen a jen předstírání. Pokud člověk zná nějaké podrobnosti z jejich vlastního života - jejich pravé já, je až komické sledovat jejich horlivou kritiku a znechucení, když někde slyší ona zapovězená slova. Taková ta „Mravnost nade vše“.
Paradoxně zjišťuji, že dalšími sprostými slovy, jsou ta, která slušnost, společenské chování a úctu plně vyjadřuji. Už třeba to sprosté slovo „Dobrý den“ vyjadřuje naprosto vše. Člověk přijde do malého krámku s potravinami, neznalý situace prostě pozdraví, protože to je slušnost. V tom okamžiku však zkoprní, a on se stává malým a malým, až je úplně nejmenší ze všech…. nejen jako člověk, ale i jako zákazník. Takový člověk si totiž nepřipustí, že v onom krámku jsou za pultem a u kasy, prostě jen hloupé důry.
Nebo čekat nějakou reakci po vyřčení slova „Děkuji Vám“, ani to u hloupých důr neobstojí. A takových příkladů lze uvést spousty. Nejen z obchodů, ale i v jiných kolektivech, na chodbách domů, chodnících, silnicích… nebo mezi sousedy ve městě či na vesnici.
Často kritizujeme děti a mládež, jak se chovají, jaký mají slovník, jak jsou neuctiví a sprostí. Nemají úctu ke starším, nemají úctu k autoritám a ani k sobě samotným. Ve jménu falešné morálky mohu být znechucený stavem morálky u mladých, ale pokud se však na vše dívám z ptačí perspektivy, v plné nahotě vidím, že oni nejsou jiní…..
Oni jsou jen stejní,
stejní, jako jsme my sami.
A jako ta falešná morálka zní mi i argumenty, že za vše může čtyřicet let totality. Je to jen slaboduchá výmluva, k zakrytí vlastní nedostatečnosti, neschopnosti a buranství.
Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.
Karel Čapek
