Puklé srdce Karla Kryla, ale jeho poselství žije dál

jako určité memento a apel na svědomí a pokrytectví. Dne 3. března uplyne už celé čtvrtstoletí od jeho úmrtí. Je to i doba, kdy se v plné nahotě ukazují jeho mnohé myšlenky jako správné. Všechno to dění, kolem něho, ale i Havla.

Každý rok přemýšlím, co napsat, jako vzpomínku na tohoto muzikanta, ale především na člověka. A čím dál víc si uvědomuji, že cokoliv napsat je těžší. A to jen proto, aby mnou sdílená vzpomínka byla bez patosu a nepůsobila jako levný žvást opilce. Nakonec jsem Karlovi Krylovi věnoval i zde na blogu řadu textů (např. zde)

Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Karel Kryl Demokracie

Minulý týden česká televize vysílala vzpomínkový pořad Nevyjasněná úmrtí: Občan Karel Kryl, ve kterém na něj vzpomíná řada známých osobností. A když jsem ten pořad sledoval, člověka v některých momentech až zamrazí. Třeba tím, proč se stal nepohodlným. A ani po letech nepochopím, že se právě Kryl jako osobnost nestal Havlovým spolupracovníkem a Havel ho ani ke spolupráci nepozval.

Prezident, pokud vím, měl v této době přes čtyři sta poradců, ale Karel Kryl jedním z nich nebyl. Mezi těmito poradci, bylo asi 200 agentů Státní bezpečnosti, jak víme, že ano, tedy již bývalých v této době…. Ale Karel nebyl ani vyzván, …byl prostě použit… bylo použito, co co se zrovna hodilo… pro daný moment…
Přepis z pořadu  Nevyjasněná úmrtí: Občan Karel Kryl

O vztahu Havla ke Krylovi vypovídá i jeho neúčast na pohřbu Karla Kryla. Pohřbu se tehdy zúčastnil Ivan Medek, který v projevu řekl: „ … Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho proto nemají rádi..“ a z publika se ozvalo několik výkřiků:
Lžete.
 

Zvykli jsme si podvádět jiné – a podvádět sami sebe. Neodevzdat řádnou práci; snad nejprve z úmyslu nepodpořit vládnoucí bezpráví. Nechtěně jsme se ale odnaučili práci řádné. Zvyk je železná košile. Posléze zakořenila rakovina zvyku v úrodné půdě naší závisti. Má-li soused kozu, nechtít ji mít také, ale snažit se o to, aby mu jeho koza chcípla. 
Karel Kryl

Karel Kryl byl jen člověk.
A mohl ve svém životě udělat jen to, co mu dovolilo jeho člověčenství.
Pokud skutečně existuje cosi, jako svědomí národa, osobně považuji Karla Kryla za jednoho z poslů svědomí.

Epilog

Nemá cenu psát zbytečná slova.
Jen to mé vzpomínání doplňuji pořadem České televize: Nevyjasněná úmrtí: Občan Karel Kryl.