Je to pravda pravdoucí. Nemůžu tomu odolat, protože jsem musel dlouho abstinovat. Navíc a je to pravda pravdoucí, prostě jaro je tady. No řekněte vobčani, není nádherný dívat se kolem sebe na tu paletu barev a vočuchávat ty vůně?
Sinusoidně se nám tady motá počasí, jednou svítí sluníčko, pak zase přijdou mraky. Někde maj i desetistupňový teplotní rozdíly. Ale ať tak, či vonak, prostě je to tady. A je tady krásně, když má člověk k čemu přičichnout, nebo pozorovat ty dělníky přírody. Prostě je to úžasný jarní počasí. Když k tomu má člověk nějakou tu zahrádku tak to sice není jen romantický, protože nyní všechny jarní práce vrcholí a holt se musí makat. Navíc, když je venku aprílově nevlídno, vono se člověku na záhoncích dělat nechce. Na druhou stranu však po tom všem úsilí přichází odměna doma vypěstovaných pochutin. No a tak já při tom venkovním makání, oproštěn vod všech sítí, zpráv a komentářů, užíval jsem si to víkendové jarnění.
A o přestávkách zbyl i čas na zachycení té krásy kolem nás.
A tak jen přemejšlím, co dát na samotnej závěr, nějaký moudro a píseň. Vono to je v tomhle vokamžiku dost těžký, když žijeme v tý konzumní společnosti. Navíc, když všude se to kritiky jen hemží..........
A tak já , klasicky po svým,
s květinou spojený poselství,
vlípnu sem k zamyšlení.
„Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.
John Lennon
Brávala z vázy na krbu
uvadlou růži do zubů.
Jenomže namodralý svit
nemoh tu kytku oživit,
nemoh tu kytku oživit.
...Mnohé už nešlo oživit.
Sedíme metr od sebe
a to je dál než do nebe.
Myslíme možná na totéž
a šeptáme si marně: Kéž...
Podobná kmenům v peřejích
rozbije náruč veřejí
a pohrne se bez ptaní
na naše nové setkání,
na naše nové setkání.
