Jak nám ten život neskutečně letí, to co bylo před námi a s nedočkavostí jsme očekávali, je pryč. A ta vzpomínka získáná označení počtu dní, týdnů, měsíců a let. Vzpomínka, že jsme něco prožili, že jsme i něco dokázali.
A stejně tak to je i v případě 36. Purum Rally Příbram 2014. Minulý týden, jsem pořizoval záběry na řadu závodních aut v jejich široké škále nejen krásy, ale i stáří. Mapoval nadšení posádek z toho, že zvládly všechny nástrahy příprav, ale i nástrahy samotných rychlostních zkoušek.
Ohlédnu-li se zpět jsem rád, že jsem tam byl. Četl jsem i řadu různých komentářů - i těch negativních a kladl jsem si otázku, kdy se i naše společnost a myšlení dostane na úroveň vyspělých zemí. Vzpomínám na podobné závody pořádané v Německu a dalších zemích. Tradice závodů hluboce zakořeněná v jejich obyvatelích. Místa, kde průjezdy závodů jsou svátkem a propagací obcí.
Jenže to člověk musí vyjet ven, aby viděl, jak to je.
Na druhou stranu si uvědomuji, že platí :" Všechno lze vysvětlit, bohužel ne všem ".
A tak poslední část fotoblogu, věnovaná servisu a přeskupení.
A co to vlastně je?
Zjednodušeně - kontrola prvních utržených ran, seřízení podvozků, ale také výměny názorů na rychlostní zkoušku, první posouzení dosažených časů a promíchání startovního pořadí.
A tak milá Rally Příbram, Za rok se těšíme zase na viděnou!
Tento závěrečný blog věnuji nejen samotným jezdců, ale i pořadatelům, bezpečákům, traťákům, hasičům a záchranářům, prostě všem, bez kterých by se takové závody nedaly realizovat.
Zcela samostatně děkuji představitelům obcí, měst a všem jejich obyvatelům, za projevenou toleranci a pochopení.
